Karlovarský festival připravil poctu Jiřímu Brdečkovi

Karlovarský festival připravil při příležitosti stého výročí narozenin legendy českého filmu Poctu Jiřímu Brdečkovi. V jejím programu  uvede  slavný film Limonádový Joe a průřez autorskou tvorbou Brdečkových krátkých filmů.​

Není ani v nejmenším přehnané konstatovat, že od poloviny minulého století až podnes není u nás nikdo se zájmem o kulturu, kdo se nesetkal se jménem Jiří Brdečka. Životopisné studie i články o něm začínají podivuhodným výčtem jeho profesí – novinář, spisovatel, scenárista, kreslíř, ilustrátor a filmový režisér, přičemž je hned napohled jasné, že předpokladem pro každou z nich byla nejen neúnavná pracovitost, ale především talent. Ten jeho měl své velmi specifické znaky a nelze jej vystihnout jen několika slovy. Brdečka byl poeta doctus, vzdělaný v mnoha kulturních oblastech: když psal povídky a scénáře, inspiroval se různými literárními díly i žánry a s vytříbeným citem pro jazyk vytvářel jejich variace či parafráze. A když se rozhodl natočit animovaný film, pro nějž většinou dodal námět a také ho sám režíroval, odhadl přesně, jaký výtvarný projev bude dané látce nejlépe vyhovovat. Zvláštní zálibu měl v dramatech, jak je líčila pokleslá umění, bavil se na vrub jejich kýčovitosti a zároveň uměl vyzdvihnout jejich citově ryzí jádro; odtud ta zvláštní směs posměchu a nostalgie typická pro jeho vypravěčský styl.

Bylo velkým štěstím, že od začátku tvůrčí dráhy ho přitahoval film, jeho mistrovství se tak dostávalo k širokému publiku a diváci spontánně vstřebávali jeho lekce v kultuře slova, elegantním humoru, fabulační nápaditosti a duchaplné ironii, plné intelektuálních odkazů a také skrytě vyjádřených poselství. Je pro něj příznačné, že přitahoval výjimečné osobnosti, jako byl Jiří Trnka, Jan Werich, režiséři Martin Frič, Jiří Weiss, Oldřich Lipský, Bořivoj Zeman, Karel Zeman či například Vojtěch Jasný a Václav Vorlíček, kteří podle jeho scénářů nebo ve scenáristické spolupráci s ním natočili díla, jež patří do zlatého fondu české kinematografie. Všichni znají Trnkovy celovečerní loutkové filmy Staré pověsti české (1952) a Sen noci svatojánské (1959), Fričovu historickou komedii Císařův pekař – Pekařův císař (1951), jiskřivě důmyslné žánrové parodie Limonádový Joe (1964), Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemství hradu v Karpatech (1983), režírované O. Lipským, pohádky pro děti Byl jednou jeden král, Obušku z pytle ven!, Princ a Večernice a pro dospělé Baron Prášil a Až přijde kocour. Méně už je v diváckém povědomí, že se Brdečka podílel také na scénářích filmových dramat, mezi něž patří Ztracenci (1956, Miloš Makovec) a Vlčí jáma (1957, Jiří Weiss), a že jedna z jeho povídek byla podkladem snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) Věry Chytilové. Nelze opominout rovněž to, že o mezinárodní ohlas „české školy animovaného filmu“ se v 50. a 60. letech významnou měrou zasloužil právě on. Stalo se tak díky jeho schopnosti přivést sem originální malíře a ilustrátory, a stejně tak proto, že umění určené dosud především dětem proměnil v nástroj metaforického přemýšlení o vážných tématech. Nechce se věřit, že od narození tohoto všestranného Mistra uplyne letos celé jedno století.