JAMES NEWTON HOWARD je muž v pozadí. Už 32 let. Mluví za něj melodie ve 130 snímcích tak zvučných názvů, jako jsou Pán přílivu, Volný pád, Vyvolený, Já, legenda, Collateral, Krvavý diamant, Soukromá válka pana Wilsona… Ale taky v Pretty Woman, v trilogii Hunger Games, v Jacksonově King Kongovi a naposledy v loňské fantasy Fantastická zvířata a kde je najít. Držitel osmi nominací na Oscara za filmovou hudbu v posledních letech také diriguje – a učiní tak i dnes večer v rámci zahájení festivalu, kdy s Českým národním symfonickým orchestrem zahraje ve světové premiéře ukázku z filmové hudby ke zmíněným Fantastickým zvířatům.
Těšíte se?
Když diriguju, jsem rád, že se můžu potkat s lidmi, kteří poslouchají mou hudbu. Těším se strašně, snad po mně nebudou házet rajčata nebo jinou zeleninu. Karlovy Vary jsou magické! Rád bych tu předvedl celý koncert, ale na ten si musíme počkat do listopadu, kdy přijedu dirigovat do Prahy.
Kdyby měl po vás zůstat jeden jediný film, který by to byl?
Myslím, že velmi dobrá hudba se mi podařila v Královně černé magie. Většinou je to tak, že to, na co jsem nejvíc pyšný, se zas tak neproslaví. Moje komerční citlivost taky bývá dost vedle. Třeba když jsem poprvé viděl snímek Batman začíná, na kterém jsem pracoval s Hansem Zimmerem, myslel jsem si, že to bude propadák. Bylo to tak temné!
Taky nikdo nečekal, že se z Pretty Woman, což byl jeden z vašich prvních filmů, kde je hudba zásadní, stane takový hit.
Garry Marshall, režisér Pretty Woman a jeden z neúžasnějších mužů, jaké jsem kdy v životě potkal, mě najal v době, kdy jsem měl za sebou jen pár filmů. Jsem mu za to dodnes vděčný. Od té doby jsem udělal devět filmů s Julií Roberts a tam se pracovalo samo – kdo by nechtěl mít džob, při němž se celý den dívá na Julii Roberts? Beru to jako dar, že jsem ji viděl hrát v tolika různých hereckých a emocionálních polohách. Mám pocit, že ji hodně dobře znám. Kdo tohle má?
Celý rozhovor Veroniky Bednářové si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.
