3. července 2017, 21:09
Sehraná tvůrčí dvojice režisér Ken Loach a scenárista Paul Laverty na festivalu obdržela Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos kinematografii. V rámci oslav třiceti let od založení Evropské filmové akademie jsou na MFF KV promítány dva jejich filmy Země a svoboda a Sladkých šestnáct let. O jejich společné cestě za vymezováním britského sociálního filmu, která je přivedla k tvorbě tuctu celovečerních snímků, se mluvilo na dnešní tiskové konferenci. Dostalo se ale také na obecnější témata jako politika Velké Británie nebo problematika nových technologií.
Debata se samozřejmě stočila i k filmům promítaným na festivalu. Země a svoboda z roku 1995 se věnuje Španělské občanské válce. „Mysleli jsme si, že fašismus nebude nikdo bránit, ale po celé Evropě nastává renesance fašismu. Je to nestvůra, která ještě zdaleka není u konce. Zajímavé bylo, že i když jsme Zemi a svobodu natočili jako protistalinistický film, byl např. v Česku na festivalu přijat jako prostalinistický film. To nás hodně překvapilo, je to ironie dějin,“ přemítal nad filmem režisér Loach.
Dvojice se podle vlastních slov k sobě dostala přirozeným sledem událostí. „Funguje mezi námi neuvěřitelná mírová koexistence, k té přispívá i to, že se snažíme jeden druhého kritizovat. Od Kena jsem se naučil, že hrozně důležitou fází je vybírání příběhů a pak taky, že nasloucháním se mnohdy naučíte mnohem více než mluvením. A i tento festival naši spolupráci podporuje, tím bych mu chtěl za to velmi poděkovat, takhle dobře se s námi zatím na žádném festivalu nejednalo,“ doplnil scénárista Laverty.
Režiséra Kena Loache ovlivnily filmy z celé Evropy, pro ty české si ale vymezuje zvláštní místo: „Především novou vlnu z 60. let mám tak rád, že bych si je s sebou vzal i na opuštěný ostrov. Z téhle série filmů jsem si odnesl ponaučení, že je důležité být pravdivý, a čím jednodušším způsobem je pravda podaná, tím líp.“
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.