MFF Karlovy Vary vzdá poctu ikonickému egyptskému režisérovi Júsufu Šahínovi

54. ročník MFF Karlovy Vary připomene tvorbu ikonického egyptského režiséra Júsufa Šahína (1926-2008). Rozsáhlá retrospektiva představí jedenáct remasterovaných filmů, od raných, méně známých snímků až po klasická díla.

Všechny filmy v této sekci, která je největší přehlídkou svého druhu na poli mezinárodních festivalů, jsou součástí rozsáhlého projektu restaurování Šahínova díla. Projekt realizuje už několik let Šahínova produkční společnost Misr International Films ve spolupráci s řadou dalších institucí, včetně La Cinémathèque française a Cineteca di Bologna.
Pět restaurovaných filmů bude na MFF KV uvedeno ve festivalové premiéře a tři z nich se budou vůbec poprvé promítat s anglickými titulky. Ambiciózní přehlídka má za cíl představit divákům rozsáhlé dílo jednoho z nejvýznamnějších režisérů Afriky a Středního východu.​​

“Ucelený pohled na tvorbu Júsufa Šahína ve východní Evropě dlouho chyběl. Těší nás, že tento dluh můžeme splatit a vzdát poctu nejen výjimečnému tvůrci a humanistovi se silnými politickými názory, ale také arabské kinematografii, která si stále častěji nachází cestu na karlovarský festival,” prohlásil umělecký ředitel MFF KV Karel Och.

Program nastiňuje jednotlivé etapy Šahínovy kariéry: od raných studiových snímků přes mistrovská díla představující vrchol jeho kariéry, až po pozdní introspektivní filosofická pojednání. Téměř polovina sekce se věnuje jeho méně známým snímkům. Režijní debut Otec Amin (1950) je fantaskní komedie o otci, který sleduje, jakou proměnou prochází jeho rodina bezprostředně po jeho smrti. Ďábel pouště (1954) je výpravný film odehrávající se ve starobylé kmenové společnosti. Hlavní postava snímku, připomínající Zorra mstitele, se rozhodne vzdorovat tyranskému vůdci vesnice. Můj miláčku (1957), jedna z neoblíbenějších egyptských muzikálových komedií, pojednává o muži a ženě, jež společenské zvyklosti přinutí k sňatku ještě dřív, než se do sebe postupně zamilují. ​

“Nedávno restaurované snímky nám nabízejí jedinečnou příležitost představit divákům Šahínovu ranou, méně známou tvorbu a poodhalit jeho profesní vývoj," přibližuje kurátor sekce a mezinárodní poradce MFF Karlovy Vary, Joseph Fahim.

"Akční eposy, muzikály, romantická melodramata i politické alegorie. Rozmanitost a nepředvídatelnosti Šahínovy tvorby z 50. let minulého století se odrážejí i v dalších snímcích uvedených v rámci jeho retrospektivy, ať už jde o psychologickou komplexitu Hlavního nádraží (1958), rozmáchlou obrazotvornost Saladina (1963) či žánrové míšení v Návratu marnotratného syna (1976). Západní diváci znají Šahína díky neorealistickému Hlavnímu nádraží, v jeho tvorbě se však skrývá mnohem víc. A právě to se snažíme odhalit v naší přehlídce," dodává Fahim.

Po více než půl století byl Šahín nejuznávanější a nejslavnější režisér Středního východu. Jeho filmy se promítaly na nejvýznamnějších světových festivalech, včetně Cannes, Berlína a Benátek. V roce 1979 vyhrál na Berlinale Stříbrného medvěda za snímek Alexandrie proč? (1978). Pět jeho filmů soutěžilo o Zlatou Palmu na festivalu v Cannes, kde v roce 1997 získal cenu za celoživotní přínos. Šahín dal také první hereckou příležitost egyptské filmové hvězdě Omaru Sharifovi, a to ve filmu Pod žhnoucím nebem (1954).

Po vojenské porážce Egypta Izraelem v roce 1967 se Šahín stal zarytým kritikem egyptské vlády. Z tohoto důvodu byla řada jeho snímků dočasně zakázána.

Seznam filmů uvedených v Poctě Júsufu Šahínovi:

Otec Amin (Baba Amin, 1950)
Pod žhnoucím nebem (Siraa fil wadi, 1954)
Ďábel pouště (Shaytan al-sahraa, 1954)
Můj miláčku (Enta habibi, 1957)
Sbohem, má lásko (Wadda't hubbak, 1957)
Hlavní nádraží (Bab el-Hadid, 1958)
Saladin (Al-Naser Salah al-Din, 1963)
Úsvit nového dne (Fagr yom gedid, 1964)
Návrat marnotratného syna (Awdat al-ibn al dal, 1976)
Alexandrie proč? (Eskanderija... lih?, 1978)
Šestý den (Al-yom al-sadis, 1986)