Do Varů se letos vrátil i bývalý mentor Prvního podání Denis Côté, aby uvedl svou novinku Antologie města duchů. Film, který představil v soutěži Berlinale, natočil na 16mm film, aby mu dodal poetickou syrovost. „Je to snímek o věcech, které mizí a rozpadají se, chtěli jsme navodit ten pocit i vizuálně. Herci nesměli nosit make-up, kostýmy se drží tlumených barev, filmový materiál jsme nečistili od prachu,“ vysvětlil svou koncepci kanadský režisér. A dodal, že točení na film není při dobrém rozpočtu už takový finanční rozdíl oproti natáčení na digitál. „Při natáčení na film jsou ale všichni víc disciplinovaní.“
Antologie města duchů může působí jako horor, režisér ale příběh o malé obci, v níž se začnou objevovat nehybní duchové, zamýšlel hlavně jako metaforu o Québeku. „Sedmnáct milionů francouzsky mluvících je obklopeno 450 miliony anglicky mluvících. Produkujeme hodně kultury, abychom dali najevo, že existujeme. Dohromady jsme silní a arogantní, jako lidi v Antologii, ale jakmile přijde někdo cizí, hned se bojíme, co nám chce vzít. Neříkám, že jsou quebečani rasističtější než jiní, ale lidi se tam snaží přežít, takže se bojí všeho jiného,“ myslí si filmař.
Côté také vysvětlil, jak ve svých filmech míchá realismus s nadpřirozenem. „Nejsem dobrý vypravěč, víc mi jde o ideje a nezajímá mě, jestli mi všechno sedí. Antologie začíná realisticky, ale vždycky rád z té realistické cesty šlápnu vedle. Je na vás, jestli půjdete za mnou, pokud ne, asi vám mé filmy budou připadat divné. Rád přirozenost první části kontaminuju nepřirozeností té druhé,“ popsal režisér a dodal, že zájemci o jeho starší díla mu mají napsat na Facebooku.
