RER je systém rychlé příměstské železnice, jejíž linky protínají Paříž v mnoha směrech a spojují její centrum i se vzdálenými čtvrtěmi. A právě na půdorysu jedné z nich, severojižní lince B, která začíná na úplném předměstí Paříže a přes rušné centrum končí na jejím opačném konci, postavila svůj dokumentární snímek My francouzská režisérka Alice Diop. Na Berlinale byl snímek v sekci Encounters oceněn hlavní cenou.
„Měsíc jsem strávila pěší túrou podél té linky, potkávala lidi, kteří v jejím okolí žijí, a dávala se s nimi do řeči,“ popisovala režisérka přípravy dokumentu v diskusi po projekci. „Chtěla jsem ve filmu dát prostor obyčejným lidem, kteří vykonávají důležitou, ale opomíjenou práci, a nikdy se nedostanou do hledáčku kamer. Chtěla jsem filmem ukázat jejich stopu v životě, protože si myslím, že tím, že se objeví v literatuře nebo ve filmu, získá jejich život či práce nějakou symbolickou rovinu,“ dodala. Spektrum snímaných hrdinů protíná společenské roviny podobně jako vlaková linka samotné město: jeho hrdiny jsou stařičké vdovy, mladíci zevlující u paneláků, aristokratičtí účastníci tradičního honu, ale taky režisérčin-imigrant otec nebo sestra pracující jako ošetřovatelka v nemocnici.
„Snažila jsem se ukázat, že bychom se měli snažit sblížit i lidi, kteří si jsou hodně vzdálení, a to jak v sociální, tak politické nebo kulturní rovině. Příběhy lidí, kteří se od nás hodně liší, nám mohou říct mnohé o nás samotných,“ vysvětlovala na debatě.
