Hvězdný Geoffrey Rush představil plnému Velkému sálu snímek Záře, za který dostal Oscara a jenž ho nečekaně katapultoval mezi hereckou extratřídu. Drama o životě psychicky nemocného hudebního génia Davida Helfgotta si vysloužilo i dalších šest oscarových nominací, což se do té doby žádnému australskému filmu nepodařilo.
Rush během úvodu k Záři vzpomínal i na specifické dějiny australské kinematografie. S nadsázkou řekl, že už roku 1911 přišla australská nová vlna, jelikož se v tom roce natočilo od té doby nepřekonaných 51 snímků. Od 30. do 70. let ale tvorba vlivem importu hollywoodských filmů ustala. V 70. letech, tedy v začátcích Rushovy kariéry, se natáčení opět rozjelo, hercovou ambicí však bylo spíše divadlo.
„Ve dvaceti třiceti letech jsem se zaměřoval na shakespearovské role. Ale ne na ty velké, dramatické, spíše na postavy klaunů, idiotů a opilců. Bylo to trochu autobiografické,“ žertoval. Scénář o životním příběhu rozpolceného klavíristy jej však okamžitě zaujal, neboť se hlavní role podobala tomu, co znal z divadla. „Tři roky trvalo sehnat na natáčení peníze, a tak jsem si mohl Davida detailně nastudovat a naučit se hrát na klavír.“
