„Viděl jsem tu film Mlčení od Ingmara Bergmana, který mě přikoval k židli. Minimum dialogů, úchvatný obraz,” vzpomínal na svou poslední návštěvu karlovarského festivalu v roce 1964 scenárista, režisér a básník Eduard Grečner. „Během celé své tvorby jsem se toto geniální dílo snažil napodobit,” prozradil dvaadevadesátiletý tvůrce publiku před světovou premiérou dokumentu Pravda je to nejdůležitější, který je jeho biografií.
Slovenského rodáka, který svým úsilím o „pravdivost výrazu” významně ovlivnil domácí kinematografii, analyzoval režisér Maroš Brázda. „Ústřední téma vyplývá z Grečnerovy povahy a tvorby, ale také z jeho životního postoje,” přiblížil po projekci divákům. Komentář ke svému portrétu sdílel po jejím zhlédnutí i samotný protagonista. „Obávám se, že ta pravda stále zůstává ukrytá, neboť se na tak malý prostor, jakým je film, nevhustí,” komentoval dílo Grečner, který následně sklidil od Kongresového sálu dlouhé ovace vestoje.
