„Během jednoho dne jsem přišel o práci scenáristy i asistenta střihu. Tak jsem zapnul počítač a začal k němu mluvit - o kinematografii,” osvětlil režisér Alessandro Aniballi okolnosti provázející vznik Klaustrocinefilie, dokumentární eseji a poctě filmovému světu.
Autobiografickou filmovou koláž začal rozpracovávat během prvních lockdownů v roce 2020. „Jde o snahu přežvýkat všechny filmy, které jsem kdy viděl. Jsou to takové mé osobní i filmové paměti,” přiblížil publiku v Malém sále dílo, které vášeň pro kinematografii popisuje jako medicínskou diagnózu.
Na počátku procesu stál poslední, závěrečný záběr. „I u knížky si vždycky přečtu nejdřív poslední stránku a podle té se rozhodnu, jestli stojí za to,” uvedl Aniballi před diváky. Přiznal také, že za vznik filmu nemohou jen pandemické časy. “Uvědomil jsem si, že lockdown byla jen taková výmluva, abych se mohl věnovat tomuto filmu,” prozradil italský tvůrce.
