„Začal jsem psát o dni těsně před maturitou. Psal jsem v první osobě jednotného čísla z pohledu osmnáctiletého Abela, poté jsem totéž udělal pohledem jeho otce,” připodobnil maďarský režisér Gábor Reisz multiperspektivní aspekt svého snímku Vysvětlení všeho k japonské klasice Rašómon. Nízkorozpočtový vítěz Ceny za nejlepší film v sekci Orizzonti na festivalu v Benátkách odráží lehkou a citlivou formou také zvětšující se společenské pnutí napříč současným Maďarskem.
Velkou roli hraje připínací kokarda v maďarských národních barvách. „Dříve znamenala jednotu, pýchu, nezávislost. Po volbách v roce 2022, kdy ji Orbán zpolitizoval, začala polarizovat. Najednou jako by dokazovala, zdali jste ‚správným Maďarem', nebo ne,” vysvětloval režisér během debaty. Na film nehledal finance u maďarského filmového fondu, protože ten politické snímky nepodporuje. Film tak vznikal s minimálními prostředky a mimo jiné i s podporou ze Slovenska. „Ve štábu nás bylo sedmnáct. Nepoužívali jsme filmová světla ani zařízení na pohyb kamery,” uvedl Reisz s tím, že klíčovou roli hrály zkoušky a improvizace s herci.
Postavy odrážely i režisérův osobní život. „Během psaní mi došlo, že hlavní postava jsem já, když mi bylo osmnáct. Její otec zase odrážel hodně z mého otce, o kterého jsem během prvního roku práce na filmu přišel. Komunikoval jsem s ním tak alespoň skrze filmovou řeč,” uzavřel muž, který na KVIFF patří i do hlavní poroty.
