Cena prezidenta festivalu, každoročně věnovaná i jedné z českých osobností filmu, letos připadne Ivanu Trojanovi. Převezme si ji na závěrečném ceremoniálu v sobotu, diváci mu však zatleskali už o pár dní dříve. Nejprve po představení monodramatu Žáby a poté při úvodu k filmu Karamazovi, titulu, který do programu 58. KVIFF vybral sám Trojan.
„Zvolil jsem ho ze tří důvodů. Prvním z nich je Lukáš Hlavica, s nímž se znám už od DAMU a s kterým jsme zakládali Dejvické divadlo. Druhým je Dejvické divadlo, bez kterého bych nebyl tam, kde jsem. A třetím je Petr Zelenka, kterému se představení Karamazových od Lukáše Hlavici na divadle líbilo a přemýšlel, jak ho zachytit do filmu. Tenhle snímek propojuje divadlo a film – a to jsem já,” vysvětlil divákům v Městské divadle svou volbu Trojan.
O něco dříve v KVIFF.TV Parku v rozhovoru s Erikem Taberym přihodil i historku z natáčení Karamazových: „Coby starýho Karamazova mě tam vraždí. Bouchal jsem se tedy o skleněnou výplň, postupně mi z hlavy teče krev a tak dále... A já se ptal, jestli ta výplň je plexisklo, které jen vypadá jako sklo. Byl jsem ujištěn, že ano. Scéna se jela několikrát a naposledy jsem hlavou to sklo prorazil – a bylo opravdové, ne umělé. Přežil jsem, ale rozrazil jsem si hlavu, a když jsem se pak podíval do zrcadla, měl jsem v krku zapíchnutý střep.”
Na zcela zaplněném KVIFF Talku herec zavzpomínal i na své filmové začátky. „Samotáře jsem točil až ve svých 35 letech – do té doby jsem nic nenatočil. Ještě předtím jsem v Divadle na Vinohradech omylem vyslechl rozhovor režiséra a kostýmní výtvarnice. Ona mu říkala: ‚Trojan na tu kameru nemá ksicht.’ Moje sebevědomí hluboce kleslo. Zároveň jsem často na konkurzech cítil, že už stejně je rozhodnuto a bude to hrát zase Ondřej Vetchý nebo Lukáš Vaculík. Tak jsem se rozhodl, že už na žádný konkurz nikdy nepůjdu,” vyprávěl Trojan. Naštěstí pro všechny poté dostal roli v Samotářích – a dnes patří mezi nejobsazovanější tuzemské filmové herce.
