Krásné vévodkyni z Langeais se podaří získat jako vzácnou trofej lásku mladého přímočarého generála, poprvé odzbrojeného na neznámém terénu pařížských salonů v ponapoleonské éře. Nelítostný duel skutečných a předstíraných citů v divácky náročné bravurní adaptaci Balzakovy povídky.
Po skončení napoleonských válek začne být mladý generál Montriveau zván do pařížských šlechtických salonů, kde berou jeho zachmuřenost a neúplatnou přímočarost jako zábavnou atrakci. Krásné vévodkyni z Langeais se podaří získat Montriveauovu lásku jako vzácnou trofej. Muž i žena se časem naučí rozeznat rozdíl mezi hrou, vášní a opravdovou láskou, ale vždy se zpožděním, které nemůže vyústit jinak než tragicky. Rivettův film není „zfilmovaný Balzac“ - ve smyslu obvyklého přiblížení literární látky duchu současné doby. Povrchní ilustrativnosti se velký francouzský filmař vyhne právě tím, že Balzaka s jeho popisy a zdánlivě antikvovaným stylem respektuje jako skutečného partnera ve sdílení vlastní celoživotní posedlosti „lží, která říká pravdu“ (Cocteau). Je přirozené, že jeden z nejpozoruhodnějších filmů roku 2007 tak může oslovit spíše diváka, který autora neopouští v momentě, kdy se ukáže, že hra přestala být hrou.
137 min / Barevný, 35 mm
Režie Jacques Rivette
/ Scénář Pascal Bonitzer, Christine Laurent, Jacques Rivette podle povídky Vévodkyně z Langeais / based on the short story The Duchess of Langeais by Honoré de Balzac
/ Kamera William Lubtchansky
/ Hudba Pierre Allio
/ Střih Nicole Lubtchansky
/ Produkce Martine Marignac, Maurice Tinchant
/ Výroba Pierre Grise Productions
/ Hrají Jeanne Balibar, Guillaume Depardieu, Michel Piccoli, Bulle Ogier, Barbet Schroeder
/ Kontakt Les Films du Losange, Národní filmový archiv
Jacques Rivette (1928, Rouen, Francie) byl od počátku 50. let přispěvatelem nejvlivnější poválečné filmověkritické revue Cahiers du cinéma, natočil několik krátkých snímků a souběžně se svými druhy z nové vlny přešel k dlouhometrážní tvorbě filmem Paříž nám patří (1958). Cenzurní skandál kolem následující Jeptišky (1965), stylistické mistrovství Šílené lásky (1967) ani třináctihodinový experiment Out 1 (1970) nepřinesly režisérovi diváckou přízeň, jíž se dostalo debutům Truffauta či Godarda. Širší ohlas si získala teprve brilantní fantazie Céline a Julie si vyjely na lodi (1974). Další Rivettovy filmy opět nesly cejch náročnosti a hermetičnosti, který nečekaně setřásla čtyřhodinová, Balzakem inspirovaná Krásná hašteřilka či sofistikovaná komedie Kdo ví! (2001). Vrcholnou formu režisérova „zralého období” vykazuje po Příběhu Marie a Juliena (2003) i jeho nejnovější film.
Les Films du Losange
7/9 rue des Petites Écuries, 750 10, Paris
Francie
Tel: +33 144 438 710
E-mail: [email protected]
Národní filmový archiv
Závišova 5, 140 00, Praha 4
Česká republika
E-mail: [email protected]
Milan Líčka
Film Institution Rep.
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
