Rok 1940, konec 2. čínsko-japonské války. Poručík Kurokawa se vrací domů jako mrzák bez končetin, jako muž-housenka. Protiválečné drama režiséra Kodžiho Wakamacua, který kdysi proslul coby tvůrce japonských erotických snímků „pinku eiga", patřilo mezi nejkontroverzněji přijatá díla letošní berlínské soutěže. Šinobu Teradžima, představitelka hlavní ženské role, získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Existuje něco jako spravedlivá válka, když v každém konfliktu se lidské bytosti navzájem zabíjejí a páchají na sobě nepředstavitelná zvěrstva? Poručík Kurokawa toto vše zažil na vlastní kůži. Nejprve byl tím, kdo mučí, znásilňuje a bere životy. Píše se rok 1940, je konec druhé čínsko-japonské války a Kurokawa se vrací domů jako válečný hrdina. Jeho hruď zdobí řada vyznamenání. Hruď, přesněji trup s hlavou, je však to jediné, co z drsného vojáka a kdysi i krutého a násilnického manžela zbylo. V rodné vesnici na něj čeká jeho žena Šigeko, jejíž povinností vůči rodině, vesnické komunitě a vlastně celému císařství je s nejvyšší obětavostí se postarat o muže-housenku, o nemluvící tělo, které se neustále dožaduje jídla a sexu. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů letošní berlínské soutěže je působivé, silně protiválečné intimní drama, natočené s minimálním rozpočtem a v podstatě za účasti pouhých dvou hereckých představitelů, kteří podávají strhující výkony. Šinobu Teradžimová, představitelka Šigeko, si nakonec z Berlína odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
85 min / Barevný, 35 mm
Režie Koji Wakamatsu
/ Scénář Hisako Kurosawa, Deru Deguchi
/ Kamera Tomohiko Tsuji
/ Hudba Sally Kubota, Yumi Okada
/ Střih Shuichi Kakesu
/ Produkce Koji Wakamatsu, Noriko Ozaki
/ Výroba Wakamatsu Production, Inc., Skhole Corporation
/ Hrají Shinobu Terajima, Shima Ohnishi, Ken Yoshizawa, Keigo Kasuya, Emi Masuda, Keigo Kasuya
/ Kontakt Dissidenz International
Kodži Wakamacu (1936, Wakuja, Japonsko) se v 17 letech dostal do Tokia a později se stal členem jakuzy. Po propuštění z vězení napsal o svých zážitcích knihu. Od roku 1959 pracoval pro televizi, o čtyři roky později natočil svůj první film a stal se úspěšným představitelem žánru „pinku eiga", japonských erotických snímků. V roce 1965 založil produkční společnost Wakamatsu Production, jejímž prvním filmem se stal Kabe no naka no himegoto (Tajemství za zdí), uvedený v soutěži Berlinale. V roce 1976 produkoval Koridu lásky N. Óšimy. V 60. a 70. letech točil až 10 filmů ročně (řada z nich byla v mnoha zemích zakázána). Nový festivalový úspěch se dostavil v roce 1971, kdy byly dva z jeho snímků, Okasareta hakui (Znásilnění andělé, 1967) a Seizoku (1970), uvedeny v Cannes. Jeho předposlední, kritikou ceněný film Džicuroku rengô sekigun: Asama sansô e no miči (Spojená Rudá armáda) zařadilo Berlinale do programu sekce Forum v roce 2008.
Dissidenz International
52 rue Charlot, 75003, Paris
Francie
Tel: +33 1 427 788 20
Fax: +33 1 427 788 19
E-mail: [email protected]
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
