Armáda stínů

Napínavým příběhem oslavujícím francouzský odboj za II. světové války se režisér vrací k poměrně osobnímu tématu. Detaily o jeho působení v odboji zůstávají z větší částí záhadou, lze však věřit tomu, že sám byl součástí ilegálního odboje. V roce 1943 pobýval v Londýně, kde přečetl dvě nejvýznamnější literární díla francouzské literatury, která vznikla během války – Moře mlčí a Armádu stínů Josepha Kessela. Filmovou adaptací prvního díla zahájil svou kariéru; k druhému se dostal ve svých jednapadesáti letech. Scénář se poměrně věrně drží literární předlohy, i když několik drobných změn režisér přece jen provedl. Hlavní linii tvoří detailní popis fungování odbojářské špionážní a záškodnické sítě, který je vykreslen téměř jako detektivní film, ovšem s reálnými postavami. Zatímco autor literární předlohy musel totožnost svých hrdinů maskovat, Melville ji záměrně odhaluje, protože ji považuje za nejpřesnější vyjádření podstaty odboje. Vynecháním emocionálních výlevů v ději zase zachovává čistý odraz doby a právě nadřazení zájmů formy nad počitky je u Melvilla charakteristickým postupem dvojznačnosti, která je silně přítomná téměř ve všech jeho filmech. Také v Armádě stínů je věnována zvláštní pozornost kvalitě barev. Obraz je laděn do monochromatického šerosvitu s odstíny béžové a vždy v jednobarevném tónu.