V neprostupných hvozdech při západní sovětské hranici roku 1942 se odehrává příběh druhého celovečerního snímku Sergeje Loznicy, který při nedávném uvedení v canneské soutěži získal cenu kritiků. Drama, jehož smutným hrdinou je drážní dělník Sušenja, nespravedlivě obviněný z kolaborace s okupanty, vyniká nejen rafinovaným vyprávěním a uchvacující obrazovou stránkou, ale i kongeniální prací se zvukem.
Je rok 1942. Území na západních hranicích SSSR je obsazeno nacistickou armádou, krutě potlačující jakýkoliv odpor. Skupinka původců sabotáže vlaku je bez milosti popravena, jen jednoho muže nechají naživu a propustí ho. Sušenja ví, že tím dostal pečeť zrádce a že nikoho nepřesvědčí o své nevině. Sergej Loznica točil víc než deset let vynikající dokumenty a jeho první hraný film Moje štěstí působil pesimismem svého pohledu před dvěma lety v Cannes jako rána pěstí mezi oči. Inspiraci pro druhý hraný film našel v próze běloruského spisovatele Vasila Bykova, líčící trestnou výpravu dvou partyzánů, pověřených likvidací domnělého zrádce. Peripetie výpravy, převážně se odehrávající v lese, postupně odhalují charaktery všech tří postav, z nichž jako jediný morálně pevný člověk vychází Sušenja, fatalisticky přijímající svůj osud. Velkou zásluhu o důstojnou působivost tohoto válečného dramatu bez jediné bitvy mají kameraman Oleg Mutu a představitel Sušenji Vladimir Svirski.
128 min / Barevný, 35 mm
Režie Sergei Loznitsa
/ Scénář Sergei Loznitsa podle novely / based on the novel by Vasil Bykov
/ Kamera Oleg Mutu
/ Střih Danielius Golovnitski
/ Produkce Heino Deckert
/ Výroba ma.ja.de.fiction
/ Hrají Vladimir Svirski, Vlad Abashin, Sergei Kolesov, Nikita Peremotovs, Julia Peresild, Kirill Petrov
/ Kontakt The Match Factory
Sergej Loznica (1964, Baranoviči, Bělorusko) vyrůstal v Kyjevě, kde na Polytechnickém institutu získal titul inženýra. Několik let se zabýval mimo jiné vývojem umělé inteligence. V roce 1997 absolvoval moskevský VGIK a v Petrohradě začal produkovat své dokumentární filmy, mezi nimi Portrét (Portret, 2002), za který získal na MFF KV 2003 Zvláštní uznání poroty. Středometrážní snímek Artěl (2006) vyhrál v Karlových Varech v roce 2007 cenu pro nejlepší dokument do 30 minut. Další jeho filmy byly oceněny na přehlídkách v Oberhausenu, Lipsku či Krakově. Pravidelně jsou prezentovány i v Karlových Varech. Od roku 2001 žije Loznica v Německu. Moje štěstí (Sčastije mojo, 2010), uvedené v sekci Otevřené oči na MFF KV 2010, je režisérovým celovečerním hraným debutem, který byl vybrán do soutěžní sekce MFF v Cannes. O Zlatou palmu v Cannes se ucházel i s posledním filmem V mlze.
The Match Factory
Domstrasse 60, 50668, Cologne
Německo
Tel: +49 221 539 7090
E-mail: [email protected]
Sergei Loznitsa
Film Director
Thania Dimitrakopoulou
Sales Agent
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
