Šest blízkých setkání 2015 / Astenicheskiy sindrom / SSSR 1989
Sergej Loznica uvádí
Dva příběhy o rozkladu osobnosti pod vlivem tíživé reality, která dokáže proměnit normálního člověka v neadekvátního jedince. Syrová freska o stavu sovětské společnosti v období bující perestrojky získala Zvláštní cenu poroty na Berlinale (1990) a patří k nesporným vrcholům světové kinematografie.
Režisérčin zrestaurovaný opus magnum, jehož název označuje neadekvátní psychické chování, je klinicky přesnou diagnózou společnosti v období perestrojky. Důmyslnou fresku „přestavované“ doby tvoří dva volně propojené příběhy: jednak černobílé drama o lékařce, která právě pochovala milovaného muže a bolestivá ztráta ji odsuzuje k agresi vůči pokryteckému okolnímu světu, jednak barevně natočený příběh učitele, který se touží věnovat literatuře, ale v nové, neklidné době se nedokáže koncentrovat a na projevy znepokojivé reality reaguje „mrtvolným spánkem“. Alegorickou rovinu filmu Muratovová prolíná drsnými naturalistickými záběry, jejichž nesnadné sledování vykoupí hluboká divácká reflexe. Ačkoli v době dokončení filmu už v Sovětském svazu cenzura de jure neexistovala, snímek nedostal kvůli kontroverzní finální scéně povolení k distribuci. Na Berlinale, kde získal Zvláštní cenu poroty (1990), tak musel být nelegálně vyvezen přes Pobaltí.
Kamila Dolotina
153 min / Barevný, DCP
Režie Kira Muratova
/ Scénář Kira Muratova, Sergey Popov, Alexandr Tschernych
/ Kamera Vladimir Pankov
/ Střih Valentina Olejnik
/ Výtvarník Yevgeni Golubenko
/ Výroba Odessa Filmstudio
/ Hrají Olha Antonova, Sergey Popov, Halyna Zakhurdaeva, Nataliya Buzko
/ Sales Oleksandr Dovzhenko National Centre
Kira Muratovová (1934, Soroki, Moldávie) představuje zároveň živoucí legendu i jednu z nejmarginalizovanějších figur ruského filmu. Dříve její osobitá tvorba nevyhovovala ideologickým potřebám a dnes zase neodpovídá požadavkům trhu. Za 55 let natočila dvacet snímků, které se vyznačují jedinečnou schopností postihnout nejpodstatnější rysy společnosti v daném okamžiku dějinného vývoje. Začínala lyrickými melodramaty Krátká setkání (Korotkije vstreči, 1967), Dlouhá loučení (Dolgije provody, 1971). Po svém zatím nepřekonaném titulu Astenický syndrom (1989) se pustila do experimentování s filmovým žánry i se skladbou: Tři příběhy (Tri Istorii, 1997), Čechovovské motivy (Čechovskije motivy, 2002). Nedávné osmdesátiny ji nepřipravily o svěžest ani břitkost a její výsostně autorská díla patří rozhodně mezi to nejzajímavější, co v postsovětském teritoriu vzniká.
Oleksandr Dovzhenko National Centre
Vasylkivska 1, 03040, Kiev
Ukrajina
Tel: +380 442 016 574
Fax: +380 442 016 547
E-mail: [email protected]
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
