Archív filmů

Hon na anděla aneb Čtyři lásky básníka a proroka

Soutěž dokumentárních filmů 2002 / Ochota na angela ili Četyre ljubvi poeta i poricatela / Rusko 2002

Osobitá interpretace tvůrčího osudu ruského symbolisty Andreje Bělého, akceptující jím vyznávanou poetiku a filozofii. Peripetie jeho intimního života ilustruje montáž z ruských, německých a francouzských filmů. Vyzařuje z ní duch času a prostorů, v nichž se odvíjelo drama jeho mystikou poznamenaného života.

Hon na anděla aneb Čtyři lásky básníka a proroka

Synopse

Film líčí osud a individualitu ruského symbolisty Andreje Bělého v souladu s jeho poetikou a v duchu jeho přesvědčení, že největším tvůrčím činem je způsob žití života. I proto autoři akcentují Bělého milostné příhody a manželství. Jejich kuriózní peripetie jsou ilustrovány montáží z ruských a západoevropských dobových filmů, v souladu s časoprostorem jeho bytí. Snímek zahrnuje jeho cesty po Evropě, dočasnou berlínskou emigraci a návrat do vlasti. Bělého kresby a verše dokládají jeho fascinaci mystikou, hledání smyslu života v antropozofii. Zvolené postupy zachycují typ i povahu symbolistického prociťování života a světa a emocionalitu lidí zlomové epochy. Ta je spíše než faktograficky evokována v rovině ryze emocionálního prožitku. Můžeme se znovu přesvědčit, že němé filmy různých proveniencí vnitřně sounáležely a vyzařovaly obdobné napětí estetického, etického a citového pole.

O filmu

56 min / Černobílý, 35 mm

Režie Andrei Osipov / Scénář Odelša Agišev/Odelsha Agishev / Kamera Irina Uralskaja/Irina Uralskaya / Hudba Anastázia Alexandrova / Anastasiya Alexandrova / Střih Olga Šapošnikova/Olga Shaposhnikova / Produkce Natalija Želtuchina / Nataliya Zheltukhina / Výroba Risk Film and Video Studio

Režie

Andrej Osipov (1960) absolvoval Polytechnický institut v Oděse (1982) a poté Vyšší kurzy scenáristiky a režie v Moskvě (1995). Natočil dokumenty Prikosnovenije (Dotek, 1993), Pojedinok (Souboj, 1994), Sotri slučajnyje čerty (Setři náhodné rysy, 1995), Golosa (Hlasy, 1997, Zvláštní uznání na MFF v Karlových Varech)Zaněsennyje vetrom (Větrem zavátí, 2000), Ochota na angela ili četyre ljubvi poeta i proricatelja (Hon na anděla aneb Čtyři lásky básníka a proroka, 2002). Andrej Bělyj (Boris Bugajev, 1880 - 1934, Moskva) studoval matematiku a filologii, zájem o moderní evropskou poezii, hudbu a filozofii zúročil v jazykově a myšlenkově neobvyklé poezii. Od roku 1903 se pohyboval v okruhu symbolistů (Blok, Gippiusová, Merežkovskij, Brjusov aj.). Podnikl cesty do Palestiny, Egypta, Tunisu, Itálie, v letech 1912 až 1916 žil v západní Evropě, sblížil se s antropozofem Steinerem. Léta 1921 až 1923 trávil v Berlíně. Po několika básnických sbírkách proslul romány Stříbrný holub (1909) a Peterburg (1916). V autobiografické próze Kotik Letajev (1922) předjal nejodvážnější Joyceovy technické experimenty.