Jeden z prvních van der Keukenových snímků, který byl vyroben s využitím velmi skromných prostředků, vznikal po dobu několika let bez pevného, předem daného scénáře či příběhu. Na jeho počátku se pohyb automobilů a lidí v ulicích Amsterodamu zklidní až do nehybnosti. Při natáčení této momentky využil van der Keuken vzpomínkové slavnosti na jednom z náměstí. Následné scény, které se znovu rozběhnou z tohoto momentu zastavení, už v sobě obsahují prvek poetické neskutečnosti a zvláštní melancholie. Záběry městských dvorků, nábřeží, břehů či lodí, na nichž často vidíme jen jednotlivce, skládají dohromady subjektivní svět s vlastním osobitým tempem a atmosférou. Amsterodam v tomto filmu našel svého básníka.
