Archív filmů

Fortinbrasovy kroniky

Na východ od Západu 2002 / Chroniki vid Fortinbrasa / Ukrajina 2001

Vizuální pojednání filozofických, feministicky laděných esejů ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužkové. Režisérka tu buduje pomyslný mytologický prostor z expresivní inscenace, montáží dokumentů a citací z historických filmů. Tristní úděl Ukrajiny porovnává s údělem ženy - oběti manipulací mužské totality.

Synopse

Film vychází ze stejnojmenného souboru esejů Oksany Zabužkové, autorky autobiografické prózy Polní výzkum ukrajinského sexu (1996). Filozofický text i feministickou intonaci úvah o stavu národního vědomí v kulturním bezčasí režisérka interpretuje asociativním propojením slov a expresivních obrazů. Pomyslný mytologický prostor zkoumaného fenoménu buduje z metaforické akce-performance, pomocí vět ze starých aktualit a citátů z historických filmů. Evokuje tak i Ševčenkovu úvahu o ženské podstatě a ženském údělu Ukrajiny. V inscenované vrstvě ji zastupuje ženské tělo (tělo kultury), týrané a znesvěcované odpudivými skřety. Symbolizují mužskou totalitu - zdroj trpného údělu Ukrajiny, historického i současného. V inscenačních postupech, operujících s absurditou a groteskou, alegorií a parodií, rezonuje i ukrajinská literární tradice (prvky iracionality a poetičnosti) a filmová (Dovženko).

O filmu

30 min / Černobílý, 35 mm

Režie Oksana Chepelyk / Scénář Oksana Čepelik/Oksana Chepelyk, Oksana Zabužko/Oksana Zabuzhko / Kamera Volodimir Pika/Volodymyr Pika, Bogdan Pidgirnij/Bogdan Pidgirnyi / Hudba Olexandr Nesterov/Olexander Nesterov / Střih Tajsia Bojko/Taisia Boyko / Produkce Hanna Chmil / Výroba Ukrainian News and Documentary Film Studio / Hrají Irina Androsova, Gennadij Korženko/Gennadiy Korzhenko, Georij-Grigorij Pilipenko/Georgiy-Grygoriy Pylypenko

Režie

Oksana Čepeliková navázala na studia na Kyjevském státním institutu umění (1978 - 1984) aspiranturou v Moskvě (1986 - 1988). Další studijní pobyty: CIES v Paříži (1995), univerzita v Amsterdamu (1998). Jako výtvarnice získala v letech 1992 - 2001 granty ve Francii, v Německu, ve Španělsku, v USA, Kanadě a Anglii. Od roku 1993 uspořádala třináct osobních výstav (Ukrajina, USA, Francie, Itálie, Německo, Kanada, Anglie, Rusko, Estonsko, Rakousko) a podílela se na řadě kolektivních expozicí (Rusko, Německo, Litva, Ukrajina, Francie, USA, Švédsko, Chorvatsko, Brazílie, Rakousko). Zúčastnila se řady festivalů videa a nových médií: 1998 (Kyjev, New York, Londýn, Tallinn, St. Peterburg), 1999 (Osnabrük, Kyjev, Montecatini, Linec, Tallinn, Moskva), 2000 (Paříž), 2001 (Paříž - Berlín, Oberhausen, Montecatini, Kyjev, Liverpool, Moskva). Ve středometrážním hraném debutu Chroniki vid Fortinbrasa (Fortinbrasovy kroniky, 2001) zúročuje svou bohatou výtvarnou a multimediální zkušenost.