Karlovarský festival představí poetické dokumenty z Pobaltí

U příležitosti stého výročí vzniku nezávislé Litvy, Lotyšska a Estonska, připravil karlovarský festival rozsáhlou retrospektivu poetických dokumentárních snímků z Pobaltí. Kolekci klíčových titulů „pobaltské nové vlny“, jejíž počátky sahají do raných šedesátých let, zarámuje nový dokument renomovaného litevského tvůrce Audriuse Stonyse a lotyšské dokumentaristky Kristiny Briede Mosty času, uváděný v Karlových Varech ve světové premiéře.

Sekce Odrazy času: Pobaltský poetický dokument, která bude sestávat ze šesti programů krátkometrážních a středometrážních dokumentů a ze dvou celovečerních dokumentů, představuje vzácnou možnost zhlédnout klíčové dokumentární filmy z jednotlivých pobaltských států v kontextu filmů natočených v sousedních zemích. „Litvu, Lotyšsko a Estonsko spojuje s bývalým Československem nejen týž rok vyhlášení nezávislosti, ale i mimořádné umělecké vzepětí filmové produkce v 60. letech minulého století. Velmi nás těší, že o pobaltském filmovém zázraku budeme moci na letošním festivalu podat unikátní zprávu,“ řekl Karel Och, umělecký ředitel MFF KV.

V 60. letech 20. století došlo u pobaltských dokumentárních filmů k narativnímu a estetickému posunu. Díla nové generace filmařů kontrastovala s pojetím dokumentárních filmů, jak se točily dosud, a tato renesance pobaltského dokumentárního filmu odpovídala celosvětové změně v natáčení dokumentů. Nově vnikající snímky se vyznačovaly jistou citovostí vůči vyprávěnému příběhu a volenými tématy; více se opíraly o obraz jako takový, zkoumaly možnosti širokoúhlého formátu, střihu, neobvyklých kombinací zvuku a obrazu, manipulace s časem a prostorem a někdy i inscenování. Tito dokumentaristé se inspirovali klasiky dokumentárního filmu, jako byl Dziga Vertov, i nejnovějšími proudy cinéma-vérité či direct cinema.

Mezi dokumenty zařazenými do retrospektivy, nebudou chybět snímky lotyšských režisérů Ivarse Kraulītise (mj. kánonický krátký film Bílé zvonky z roku 1961), Aivarse Freimanise či legendární dokument Herze Franka O deset minut starší (1978), důvěrný portrét chlapečka sledujícího loutkové divadlo, natočený na jeden záběr trvající deset minut. Jeden z raných průkopníků nového filmového stylu, Uldis Brauns, bude představen velkorysým celovečerním snímkem 235 000 000 (1967), zachycujícím život lidí a důležité události v Sovětském svazu.

Litvu reprezentují ceněné dokumenty zakladatele litevského poetického dokumentu a nejosobitějšího litevského dokumentaristy Robertase Verby Stařec a země (1965) a Sny stoletých (1969), v nichž jsou zvěčněni staří obyvatelé litevského venkova, či snímky Henrikase Šablevičiuse Trať přes mlžné louky (1973), v němž bere diváky na cestu tradiční litevskou krajinou, a Apolinaras (1973), film o excentrickém strážci zákona, který je podobně jako Verbovi stařečci sovětské realitě velmi cizí.

Stylisticky rozmanité estonské dokumentární filmy, v jejichž centru zájmu byl nejen vesnický život, ale do značné míry i město, budou zastoupeny díly Andrese Sööta (dokument 511 nejlepších fotografií Marsu (1968), kombinující reálné a imaginární situace a experimentující se skrytou kamerou), Üla Tambeka (snímek Rolníci (1969), který v důsledku kritického postoje k sovětskému systému skončil na dvacet let v trezoru) či Marka Soosaara (Ženy z ostrova Kihnu (1974), dokument, pracující s antropologickým pozorováním obyvatel).

Sekce představí také novější generaci filmařů, která začala tvořit v období rozpadu Sovětského svazu, a jejíž poetika byla výrazně ovlivněna „novou vlnou“ v pobaltské dokumentaristice. Litevský dokumentarista Audrius Stonys představí svůj debut Země nevidomých (1992), za nějž získal od Evropské filmové akademie cenu Fénix za nejlepší dokumentární film, a dále snímek Antigravitace (1995). Uvedeme také trilogii uznávané lotyšské režisérky Laily Pakalniny Prádlo, Přívoz a Pošta (1991-95), kterou zahájila svou kariéru na mezinárodní filmové scéně (snímky Přívoz a Pošta byly uvedeny v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes).

Retrospektivu zarámuje pozoruhodná metafyzická esej renomovaného litevského tvůrce Audriuse Stonyse a lotyšské dokumentaristky Kristiny Briede Mosty času, portrétující netradičním způsobem generaci tvůrců „pobaltské nové vlny“ a zamýšlející se nad ontologií dokumentární tvorby. „Baltické poetické dokumenty stvořily nezávislý svět, oproštěný od sovětské ideologie, lži a propagandy. Bylo to svébytné vyhlášení vnitřní svobody. Černobílý svět poetických dokumentárních filmů byl plný barev. Smutek byl prodchnutý radostí. Radost byla zasažena hlubokým existenciálním smutkem. Tyto filmy nás upomínají na samotnou podstatu kinematografie – natáčet a vychutnávat krásu listů, třepetajících se ve větru,“ dodává režisér Audrius Stonys. Snímek bude v Karlových Varech uveden ve světové premiéře.

Retrospektiva vzniká s laskavou pomocí a podporou Estonského filmového institutu, Litevského filmového centra a Lotyšského národního filmového centra.