Adam Sedlák: Domestik je fyzický film, divák má cítit bolest

Cyklista Roman (neplést s Romanem Kreuzigerem) čeká na svůj velký sportovní úspěch. Jenže ten nepřichází a věk zastavit nelze. Jeho žena Šarlota má podobný problém – jen nechce vyniknout v pelotonu, ale počít dítě.

Adam Sedlák (29) soutěží o Křišťálový glóbus s filmem o dvojnásobném rozpadu těla i ducha Domestik.

Co vás na tom tématu lákalo?

Úplně původně mě nejvíc lákal způsob vyprávění, forma, kdy jste omezený fyzickou činností sportovce, rituály, které se v jeho životě opakují. A právě na tom opakování jsem chtěl film postavit, ale zároveň nebýt monotónní.

Takže cyklistika byla až druhotná?

Určitě nejde o typický sportovní film. Je to trochu o kolech bez kol. Je ale pravda, že jsme využili určitou šablonu, kdy sportovec podepíše smlouvu s ďáblem: upíše se mu a začne dopovat. Ale chtěl jsem být i v rámci toho trochu podvratnější.

Co tomu říkají lidé z Českého svazu cyklistiky, který je partnerem filmu?

Ještě to neviděli. Ale myslím, že tuší, že to nebude pěkné, že je to spíš osvěta. A náš film není černobílý ve smyslu, že by cyklistika byla zlo. Manželka hlavního hrdiny se snaží otěhotnět a taky dopuje, láduje se prášky. V jejím případě jde sice o společností tolerované látky, ale výsledek rozpadu těla a ducha může být v obou případech stejný.

Jak náročné bylo sehnat mezi českými herci cyklistu?

Nechtěl jsem provařený obličej a musel to být malý a hubený kluk, aby mu diváci toho cyklistu uvěřili. Do toho jsme hledali někoho, kdo bude schopen a ochoten podstoupit několikaměsíční trénink a bude smířený s tím, že nedostane moc peněz. A vyšel nám Jirka Konvalinka.

Jirka se pak scházel několikrát týdně s trenérem, chodil do posilovny i jezdit na cyklistický ovál, musel dodržovat přísnou životosprávu. K filmu taky složil hudbu.

Jak dlouho jste natáčeli? Přece jen postavy projdou docela velkou fyzickou proměnou. Byl to filmařský trik, nebo se na nich opravdu odrazil čas?

Měli jsme pouze dvacet natáčecích dní, peněz bylo málo, takže je to trik. My toužili natočit hodně fyzický film, chtěl jsem, aby se divák do postav co nejvíc vžil, aby cítil jejich bolest. Záměrně jsme pracovali s fyzickým diskomfortem, který jsme chtěli přenést i na publikum.

Vlastně bych byl rád, kdyby lidé z karlovarské premiéry odcházeli předčasně. Určitě by to bylo lepší, než kdyby se jich to vůbec nedotklo.

Zbyněk Vlasák se debutujícího režiséra ptal i na seriál Semestr, kterým si u českého publika udělal jméno, nebo na to, jak probíhala spolupráce s Českou televizí. Celý rozhovor najdete na druhé straně úterního Festivalového deníku.

​(Foto: Zuzana Lednická)