Debata po novince Petera Stricklanda Takové krásné šaty začala zostra. „Proč tam ten člověk myje každý den manekýny?“ zeptal se zvídaný divák na scénu z hororového příběhu z obchodního domu. „Protože jsou upatlané od zákazníků,“ odvětil režisér. A když se divák netvářil, že by mu to stačilo, pokračoval: „Máte štěstí, že jste tu scénu viděli, v USA část vystřihli, protože prý zobrazuje deviantní chování. V USA můžete ve filmu ukázat vraždu a rozčtvrcení ženy, ale když ve filmu žena menstruuje a tu krev pak někdo oblizuje, to nejde.“
Diskuse se pak stočila k hudbě nebo k různým inspiračním zdrojům snímku o krásných rudých šatech, jejichž majitelky dlouho nepřežijí. „Chtěl jsem stvořit duchařský příběh na tom nejnepravděpodobnějším místě, jakým je nákupní ulice. Najít neznámé v obyčejnosti,“ vysvětloval svůj záměr britský filmař. Snímek ovšem nezamýšlel jako kritiku konzumerismu. „Já sám miluju nakupování a nechci diváky poučovat. Pozadí příběhu je satirické, ale smrt tu není trestem, je náhodná. Není to jako v slasher hororech, kde lidi umřou, pokud se s někým vyspí. Tuhle logiku jsem nikdy nechápal,“ podotkl Strickland.
Karlovarské diváky také zajímalo, zda by se mohli řídit instrukcemi k opravě pračky, které ve filmu hypnotizují jednoho z hrdinů. „Cestuju s tím filmem už devět měsíců a vy jste první, kdo mě vyhmátl. Využil jsem skutečný manuál k pračce, ale vybral jsem si jen ta nejšťavnatější slova, takže podle nich radši nic neopravujte. Chtěl jsem ukázat sílu mantry a natočit film, u kterého můžete spát,“ prozradil režisér.
