Jsou zprávy, u nichž si přejeme, aby nikdy nepřišly. Ve čtvrtek 10. března zemřela Eva Zaoralová.
Dlouholetá umělecká ředitelka Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, posléze jeho umělecká poradkyně, novinářka, překladatelka, ale především pro všechny, kdo karlovarský festival připravují, či s ním jsou nebo byli třeba jen na krátký okamžik spojeni, naše PANÍ DOKTORKA.
Když v roce 1994 náhoda nebo osud svedl dohromady dvojici Eva Zaoralová – Jiří Bartoška, jen málokdo věřil, že dokáží karlovarský festival, který byl na pokraji zániku, alespoň udržet. A oni dokázali mnohem víc. Dokázali z této akce společně vybudovat renomovanou, mezinárodně uznávanou akci.
To, že všichni nazývali Evu Zaoralovou „paní doktorkou“, ačkoliv ona sama se tomu označení bránila, bylo výrazem respektu a obdivu k jejím mimořádným znalostem, jejímu rozhledu a její schopnosti přesně v několika větách vystihnout to, na co by jiní potřebovali stohy papíru. Bylo to výrazem radosti, že s ní můžeme pracovat a učit se od ní. Dokázala se na situace dívat s humorem a nadhledem, bylo radostí být v blízkosti laskavého špičkování mezi ní a Jiřím Bartoškou.
„Vždycky jsme s Evou v legraci říkali, že náš vztah je takové povolené druhé manželství. Trvalo téměř třicet let. Když tak dlouhou dobu s někým něco vytváříte, pak se těžko smiřujete s tím, že ten druhý už zde není, že ten konec je definitivní,“ říká Jiří Bartoška.
Eva Zaoralová dokázala dát karlovarskému festivalu uměleckou tvář, vytvořila tým, který jí pomáhal její představu realizovat, a také velmi prozíravě myslela na festivalovou budoucnost a vybrala, kdo bude v její práci pokračovat. A s vzácnou jednotou ji respektovali jak novináři, tak filmaři. Být podroben kritickému oku Evy Zaoralové bylo vlastně nesmírnou poctou.
Slova o tom, že bude stále s námi, možná znějí banálně a jestli paní doktorka neměla něco ráda, tak to byly banality. Neměla je ráda ani ve filmech, ani v životě. Bude nám chybět.
