Karlovarský festival ocení Boleslava Polívku

Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary určenou pro výrazné osobnosti české kinematografie získá na 56. ročníku MFF KV herec, dramatik, scenárista a režisér BOLESLAV POLÍVKA.

Bolek Polívka vstoupil do povědomí diváků nejprve jako svébytná a neopakovatelná osobnost autorského divadla a spoluzakladatel legendární brněnské scény Husa na provázku. Jeho inscenace, které režíroval a hrál v nich hlavní role (Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), se inspirovaly klauniádou, komedií dell'arte i filmovou groteskou, ale díky specifickému výrazu záměrně překračovaly hranice žánru. Právě jedinečnost a originalita těchto představení mu vynesla uznání i v zahraničí a také spolupráci s řadou předních mezinárodních divadelních souborů. V roce 1993 založil Divadlo Bolka Polívky,  jako herec hostuje také na řadě scén mimo domovské Brno.

Podobně výraznou stopu zanechává Bolek Polívka již desítky let v domácím filmu. První větší filmovou rolí byla postava Mageriho v muzikálu Balada pro banditu (1978, r. V. Sís). Klíčovou úlohu v jeho filmové tvorbě pak hraje spolupráce s režisérkou Věrou Chytilovou, která započala filmem Kalamita (1981) a nakonec se rozrostla na pětici titulů. Dědictví aneb Kurvahošigutentág (1992), které se stalo tragikomickým podobenstvím života v raně porevolučním období, i po letech prokazuje, jak přesně dokázala dvojice Polívka-Chytilová (spoluautoři scénáře) pojmenovat společenské pohyby nové doby. Mezi jejich společné filmy patří ještě filmová verze Polívkova představení Šašek a královna (1987), Vyhnání z ráje (2001), kde opět spolupracovali na scénáři a Hezké chvilky bez záruky (2006).

Také obsáhlá filmografie Bolka Polívky svědčí o jeho rozkročení mezi žánry. Jakkoliv ho diváci vnímají především jako komika díky rolím v řadě divácky úspěšných veseloher (např. Pelíšky, 1999; U mě dobrý, 2008; Muži v naději, 2011 a další), respekt a ocenění mu vynesly i úlohy mimo tento žánr. Za roli faráře ve filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996) získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a také ocenění v této kategorii na Mezinárodním filmovém festivalu  Karlovy Vary. Českým lvem za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli byl oceněn také za film Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk, 2000), který byl nominován na Oscara pro nejlepší zahraniční film.  Dalších sedm nominací na výroční ceny ČFTA Český lev je rovněž důkazem, jak žánrově pestrá je jeho tvorba – hořká komedie Tomáše Vorla Cesta z města (2000), humorný portrét totalitní doby Pupendo (2003) Jana Hřebejka, drsně lyrické Štěstí (2005) Bohdana Slámy, Roming (2007) Jiřího Vejdělka, kde vytvořil půvabně nesourodou dvojici s Mariánem Labudou, fantazijní Andělé všedního dne (2014) Alice Nellis, pozoruhodný debut Slávka Horáka Domácí péče (2015) nebo pohádka Jiřího Stracha Anděl Páně 2 (2016).

S mnoha dalšími režiséry také spolupracuje opakovaně, ať to byl Juraj Jakubisko (Sedím na konári a je mi dobre, 1989; Bathory, 2008), Tomáš Vorel (Cesta do lesa, 2012; Cesta domů, 2021), či třeba F. A. Brabec (Kytice, 2000; V peřině, 2011; Gump - pes, který naučil lidi žít, 2021).

Bolek Polívka se pravidelně objevuje na televizních obrazovkách, kde mnoho let uvádí své vlastní pořady Manéž a Bolkoviny a hraje také v televizních seriálech (Případy 1. oddělení).

Karlovarský festival uvede jako poctu Boleslavu Polívkovi film Zapomenuté světlo.