Do kin vstoupil celovečerní debut Mord Adama Martince, oceněný Zvláštním uznáním

Komediálně-dramatický příběh odehrávající se na sevřeném prostoru krnovské zabiječky a obsazený převážně neherci byl uveden v Hlavní soutěži a získal Zvláštní uznání na 58. ročníku KVIFF. V kinech je od 8. srpna 2024 a získává si jak kladné recenze kritiků, tak i nadšené ohlasy diváků. 

Mord je absolventský film a celovečerní debut scenáristy a režiséra Adama Martince. Ten se uvedl už krátkometrážními studentskými filmy Cukr a sůl (2018), Anatomie českého odpoledne (2020) nebo Dezinformace (2022). Za Anatomii českého odpoledne získal Cenu české filmové kritiky za nejlepší krátký film, Českého lva za nejlepší krátký film a Cenu Magnesia za nejlepší studentský film (2020) a o rok později pak cenu za Nejlepší film a nejlepší střih na FAMUfestu.

Ovšem i Mord měl být původně krátkým filmem. 

„Osvědčilo se mi, že čím koncentrovanější je plocha vyprávění, tím lépe se mi pracuje, a vyprávění pak má podle mě lepší dynamiku. Když jsem byl přesvědčen k tomu, abych pracoval na celovečerní ploše, věděl jsem, že u toho zůstanu,  využiju potenciál jednodenní sešlosti a budu hledat postavy, které mají nejsilnější dramatický potenciál. A tam jsem si začal řešit svoje témata a našel jsem smysl v tom, proč by film měl vzniknout, proč jsem ho chtěl vyprávět a proč je natočený tak, jak je natočený,“ říká Adam Martinec.

Premiéry filmu se zúčastnil i prezident Petr Pavel nebo Dagmar Havlová. Ta se podle režiséra obávala drastických záběrů ze zabijačky, ale na ty ve filmu – pro uklidnění citlivých povah diváků – vůbec nedojde. Mord totiž není přímo o aktu české zabijačkové tradice, ale o lidech, kteří se jí účastní a kteří se na ní podílejí.

„Zabijačka je dost specifický rituál, ve kterém se podle mě hodně přiléhavě otiskává naše národní identita se vším dobrým i špatným. Myslím si, že pro spoustu lidí je to pořád běžná realita a nevyhnutelná součást jejich života. To, že se zároveň vytrácí, je taky celkem přirozené, ale snad se nám to nevytratí úplně, i přestože to může někomu připadat drastické nebo nemorální. Ale já bych tomu vždycky oponoval tím, že vychovat si vlastního čuníka a pak ho připravit o život dává člověku úplně jiný vztah k tomu, co mu ten čuník daroval.“

Autentické dialogy, tragikomičnost, humor a poetika Mordu je často srovnávaná s filmy Miloše Formana nebo Ivana Passera, a to i proto, že také často využívali neherce. Film měl být ovšem původně obsazený pouze herci. Nakonec se v nich objevili pouze někteří, například představitelka jedné z ženských rolí, Karin Bilíková, mimochodem také filoložka a autorka divadelní hry, kterou bude Martinec režírovat. Spolu s ní si ve filmu zahrál i její manžel, Aleš Bilík, ač v příběhu nepředstavují pár.

„Natáčelo se s neherci, reálnou skupinou chlapů, kteří se znali a měli svůj humor. Občas přestali rozlišovat, kdy se natáčí a kdy ne, a nezvládali, jak se chovám ve filmu. Mému muži říkali, ať si mě srovná,“ říká s úsměvem Karin.

Režisér pak dodává: „Bylo pro mě důležité, že herečtí kamarádi do toho šli s plným nasazením a vydrželi těžký plac malého studentského filmu a natáčení venku a v zimě. Nechci podceňovat české herce, ale dost by jich to podle mě zabalilo. Tihle byli tvrdší, “ směje se.

Mord je pro něj hlavně filmem o lidských vztazích, o komunikaci a strachu ze samoty. Zajímalo ho, jakým způsobem se může člověk ocitnout osamocený uprostřed své rodiny a jaký až  existencionální strach to může znamenat pro hlavní postavu. Tu si zahrál přímo otec režiséra, Karel Martinec.

„Obsazování hlavní role mělo své peripetie. V jednu chvíli jsme museli točit kamerové zkoušky i s ostatními neherci. K tomu jsem si přizval tátu, aby jim nahazoval scénář. Protože jsme to dělali v Krnově, byl po ruce. Bohdan Sláma je velkým fanouškem mého otce od filmu Cukr a sůl, kde také hrál, tak mě přesvědčil, abych ho obsadil. Vnímal jsem to jako obrovský risk a táta to vnímal jako ohromnou odpovědnost. Nebylo to samozřejmé ani jednoduché, ale myslím, že se nakonec ten gamble vyplatil. Možná se ukazuje, že když člověk zariskuje, tak se to na díle projeví v dobrém.“

​