Imagina

Mlha olizující okraje zemského povrchu a nekonečně temná noc. Někde mezi tím se zjevuje tajuplná elektrizující hmota, která je nepopsatelně intimní i kosmicky vzdálená. Úchvatná filmová báseň vydávající se do neznáma se inspiruje středověkými zkazkami o mytické substanci a fotografickými postupy předminulého století.

Protřelý nonkonformista a bytostný intelektuál Thomas Heise se noří do historie čtyř generací své rodiny, odvíjející se na pozadí velkých dějin 20. století; s klidem, který si plnotučná tříapůlhodinová stopáž žádá. Cinefilní hit letošního Berlinale si nahlas říká o mlsné publikum, které nevykolejí ani vyprávění plné puklin a rýh nejrůznějšího druhu.

Uprostřed horské krajiny zasypané krátery meteoritů se pohybuje skupinka mužů oblečených do lidových krojů. Pod dohledem tajemného hlasu vypravěče přišli provést neobvyklý rituál. „Ptačí muži“ musí zemřít, aby vytvořili život a našli místo, odkud vychází slunce. Kontemplace nad koloběhem života a smrti si zároveň půjčuje mnohé z příběhu o původu lidstva mezoamerické mytologie.

Výsostně osobitý audiovizuální deník Franka Beauvaise používá kinematografii jako terapeutickou pomůcku, se kterou se autor vydává do hlubin svého nitra. Toto není generický filmový mash-up, ale nezastavitelný proud vědomí, plný deprese, cesty k vykoupení, ale i lásky ke kinematografii.

Snad nikdy neměla globální společnost takovou chuť na budování ohromných zdí ochraňujících její suverenitu a zároveň neinvestovala tolik prostředků a úsilí do technologií a stále vynalézavějších metod, jak tyto fyzické bariéry překračovat. Nápaditě vystavěný film, dotýkající se samotné podstaty moderního světa, je úvahou nad izolacionismem a nekonečném úsilí o jeho překonání.

Film inspirovaný stejnojmennou tchajwanskou erotickou fantasy z osmdesátých let znovu inscenuje některé scény, které se do původního díla kvůli cenzurním a finančním důvodům nikdy nedostaly. Precizní výprava, kostýmy a způsob inscenace z výjevů sexuálních orgií a vražd dynastie Tang utváří přízračné momenty, které jsou krásné i odpudivé zároveň.

Co zbude z obrazu, na němž se skrze proces tvůrčích zásahů stává původní vyobrazení nerozpoznatelným? V záběrech ožívá jakási elementární hmota, ze které se skládají všechny živé i neživé věci. Jedinečný film s působivým halucinogenním rytmem, skrze nějž lze prožít základní existenciální otázky vědomí a bytí.

Působivý experiment kombinuje abstraktní obrazce a figurativní obrázky, které jim na základě vlastního algoritmu přiřadil on-line vyhledávač. Výsledkem je podmanivý vizuální zážitek, v němž se střetává umělá inteligence, nevyjádřitelnost analogového světa i limity sítnice oka, skrze kterou jednotlivá políčka filmu vnímáme.

Pod povrchem Madridu se nachází obří bludiště podzemních prostor a tunelů, dokonale vymyšlený systém řídící nádechy a výdechy metropole. Zdánlivě přirozené fungování vnějšího světa tu při životě udržuje systém těžkotonážní techniky a technologického pokroku. Neobvyklý kontemplativní zážitek jde ruku v ruce s vytříbenou obrazovou i zvukovou kompozicí.

Unikátní filmový portrét se věnuje dálnici 110, jedné z klíčových dopravních tepen Los Angeles. S pomocí time-lapse metody tvůrci zprostředkovávají neutuchající pohyb města a jeho obyvatel a nabízejí komentář o prostředí a komunitách, jejichž život je definován urbanistickou koncepcí a infrastrukturou města.

Kontakt, dotek, důvěra? Švédská umělkyně využívá neobvyklé technologie, celý snímek totiž postavila na záběrech termální kamery, která odhaluje neviditelné stopy zanechané po letmých společenských dotecích, v důvěrném kontaktu s blízkými, ale i po neznámých kolemjdoucích. Fascinující zobrazení intimity a její přítomnosti ve veřejném prostoru.

Sakrální prostor kinosálu je místem, kde při každé projekci znovu probíhá kouzlo kinematografie. Rychlé střídání filmových políček, na kterých je zachycen vždy jen zlomek okamžiku, vytváří iluzi nepřerušeného kontinua. Autoři převrací tento vztah času a prostoru a nabízejí vtahující zážitek, kdy v každém filmovém políčku vidíme otisk celého času, ale jen část natočeného záběru.

Cestopisný kaleidoskop je exkurzí do světa ovládaného materiálem látky, pestrými vzory a texturami. Kinetická stop-motion animace utváří originálně pojatý obraz globálně propojeného světa, neutuchajícího pohybu věcí a lidí, jejich kultur a životů, o jejichž charakteru svědčí právě textilie a její cirkulace.

Pod nezaměnitelným autorským rukopisem rakouského strukturalisty se odehrává další z fascinujících studií pohybu a klidu, během níž cestuje vědro pro vodu a zpět. Skrze originální kamerovou jízdu i stop-motion techniku vzniká audiovizuálně odzbrojující dílo, ve kterém náhlá nehybnost jen přidává na dynamičnosti filmu.