Dvacet let poté, co se filmy tohoto režiséra začaly, i když v omezené míře, šířit Evropou a Spojenými státy, se dnes řadí k největším filmovým objevům 21. století. Jde o vysoce eklektické, bezostyšně konfrontační dílo s rebelským přístupem a velmi osobitou estetikou.

Svou kariéru zahájil Masumura pod vlajkovou lodí studia Daiei, které je zodpovědné za některé z nejuznávanějších japonských filmů 50. a 60. let (Rašómon, Povídky o bledé luně po dešti, Brána do pekel). V letech 1957 až 1971 byl Masumura jedním z jeho nejplodnějších talentů; režíroval dva až tři filmy ročně a stal se jednou z klíčových postav společnosti.

Všech jedenáct filmů z rozsáhlého programu vzniklo během Masumurova legendárního působení ve studiu Daiei. V retrospektivě se odráží jeho mimořádná všestrannost, nadání experimentovat a silná politická angažovanost – od mladistvého debutu Polibky (1957) v žánru tajozoku a nádherně nasnímaného sirkovského melodramatu Veselá dívka (1957) až po kousavý špionážní thriller Černé testovací auto (1962) a velmi odvážné lesbické drama Svastika (1964).

Masumurův protiválečný postoj zaujímá v jeho díle přední místo. Jeho ideologické stanovisko je patrné z řady snímků této retrospektivy, jako je například ostrá satira Jakuzák vojákem (1965) a především kontroverzní Rudý anděl (1966), režisérovo na Západě nejslavnější dílo, jehož nejnovější restaurovaná 4K verze bude mít na MFF KV 2023 světovou premiéru.

Ničivá přitažlivost konzumní kultury a kultury celebrit; ženská sexualita jako nástroj k dosažení svých cílů, neotřesitelné dědictví japonského imperialismu a militarizace; rozpad tradičních rodinných struktur... Masumurova témata neztratila nic ze své naléhavosti a aktuálnosti. Jeho estetika, která se vyvíjela od nevkusu až ke střídmosti, zůstává stále stejně vizionářská a nepředvídatelná.

A co je nejdůležitější, Masumura dokázal, že mainstreamová kinematografie může být stejně odvážná, politická a vnímavá jako její artový protějšek. Filmy Jasuzo Masumury, které opakovaně boří překážky a stírají hranice mezi uměním a komercí, nejsou o nic méně revoluční než nejlepší snímky Samuela Fullera, Nicolase Raye nebo Franka Tashlina.

Cílem této retrospektivy, která se koná přesně rok před stým výročím narození tohoto tvůrce, je nejen představit divákům z celého světa Masumurovu rozmanitou kinematografii, ale také upevnit jeho rostoucí pověst jednoho z největších japonských filmových mistrů.

Joseph Fahim