Další zrození. Íránský film tady a teď

Íránská kinematografie se vždy k tomuto tématu vyjadřovala jedinečným a velmi osobním způsobem. Už od svých začátků, spojených s tradicí perských miniatur, přes komerční úspěchy, související se zrodem nezávislého filmu v letech šedesátých a sedmdesátých, až ke kinematografii poetické a politické, která se bez přerušení vyvíjí již od prvních okamžiků po islámské revoluci. Řečeno nedostižnými verši básnířky a filmařky Forúgh Farrochzád, íránský film prožívá neustále další a další zrod. Rodí se znovu a znovu, protože jej nezajímá pouze obsah, témata, sociální problematika a tak dále, ale především pohled, esence filmu, která tlaku všedních událostí nejen nepodléhá, ale dokáže jej i upozadit.

Za našich časů „nesnesitelného hluku, který mate“ a kvůli kterému je pro nás čím dál obtížnější rozlišit skutečné od falešného, film stále poskytuje útočiště pro umění zachytit nepostižitelné, pro intimní úvahy, pro naslouchání a respekt vůči jinému. Íránská kinematografie vždy věřila ve smyslnost pohledu a v záběr, který je zjevením (dokonalým příkladem je v tomto ohledu název jednoho ze zásadních íránských filmů 60. let Cihla a zrcadlo Ebrahíma Golestána).

Ve smyslu uvedené charakteristiky je íránský film připraven na další obrození. V posledních letech jako by promlouval hlasem novým a mocným, neposkvrněnou touhou nepřetržitě natáčet a tím se v poetickém slova smyslu osvobodit. Jeho aktuálnost vychází z duchovního napojení na předchozí generace tvůrců, nedefinovatelná tendence, která však zároveň sama se sebou polemizuje. Zkrátka a dobře, íránský film prochází neustálou obrodou, a tudíž je (vždy) tady a teď.

Neúnavní mladí tvůrci hledají tvar pro filmový jazyk novátorský, jedinečný, hovořící s odzbrojující srdečností o životě a o filmu. Nejsou pouze nezávislými tvůrci, nýbrž posly alternativní vize filmového obrazu a skutečnosti, k jejímuž pochopení si se zavedenými nástroji nevystačíme: abychom mohli sledovat jejich invenci, musíme podrobit inventuře vlastní nitro.

I proto jsme připravili výběr filmů a tvůrců soustředěný na poslední čtyři roky. Chceme vyprávět příběh zarputilých „erupcí jedné sopky“ a dát prostor hlasům intimním, utajeným a naléhavým, těm, pro něž snaha být odlišný a neotřelý představuje jediný směr tvorby.

V kolekci naleznete filmy, pro jejichž tvůrce je šílenství absolutním zdrojem kreativity. Snímky připomínající kafkovské ozvuky rozprostřené mezi současností a budoucností. Filmy s velkými myšlenkami natočené na malé kamery. Filmy jako básně. Filmy, ve kterých mladistvost exploduje ve všech svých protikladech. Filmy režisérek, které překážkám navzdory přicházejí s dosud neviděným úhlem pohledu. Filmy melancholické, komické, válečné, vědecko-fantastické, filmy o lásce. Filmy ve filmu, filmy jako úvahy o sobě samých.

Devět titulů, mezi nimiž jsou dvě premiéry světové a řada mezinárodních. Hned tři debuty, čtyři druhé snímky, jeden třetí a jeden čtvrtý, které prokazují zrání filmařů v rozpuku tvořivosti. Devítka jedinečných a extrémně osobních svědectví, jež tvoří dílky mozaiky, svého druhu kolektivního díla. Zatímco hovoří o svém světě, vyjadřují se i k tomu našemu, nabízejíce možnost jiné, lepší existence, za kterou stojí za to bojovat. Pranýřují lhostejnost, podstupují riziko související s viditelně angažovaným chováním, riziko být morální. Mají schopnost změnit filmovou kulturu, a tak mění i naše životy.

Lorenzo Esposito