Film jednoho z předních italských tvůrců Nanniho Morettiho je osobitým pohledem do zákulisí Vatikánu. „Nedal jsem se ovlivnit žádnou aktualitou: je to můj Vatikán, moje konkláve, moji kardinálové," říká režisér o díle, v němž ironie nešetří svět církevní byrokracie, ale ani moderní metody psychoanalýzy. Sám tu vytvořil postavu psychiatra povolaného do Vatikánu, když se nově zvolený papež v podání skvělého Michela Piccoliho vzpírá ujmout se úřadu.
Po smrti papeže se schází konkláve, aby kardinálové zvolili jeho nástupce. Musí proběhnout několik kol hlasování, než bílý dým nad Sixtinskou kaplí konečně ohlásí, že papež byl zvolen, a než z balkonu baziliky svatého Petra zazní tradiční oznámení: „Habemus papam." Jenže statisícový dav věřících dole na náměstí marně čeká, až se v otevřených dveřích objeví nová hlava katolické církve. Kardinála, který byl zvolen, náhle přepadla panika ze zodpovědnosti, kterou má na sebe vzít. Úzkost? Deprese? Obava, že na svůj úkol nestačí? Vatikán je zaskočen a všichni se snaží rychle hledat nápravu. Napadne je povolat věhlasného psychiatra, aby pomohl situaci řešit. Film Nanniho Morettiho, v němž autor se svým osobitým humorem vytvořil postavu psychiatra a skvělý Michel Piccoli hraje pochybnostmi zmítaného papeže, se stal jedním z nejvřeleji přijatých děl soutěže nedávného festivalu v Cannes.
104 min / Barevný, 35 mm
Režie Nanni Moretti
/ Scénář Nanni Moretti, Francesco Piccolo, Federica Pontremoli
/ Kamera Alessandro Pesci
/ Hudba Franco Piersanti
/ Střih Esmeralda Calabria
/ Produkce Nanni Moretti, Domenico Procacci
/ Výroba Fandango
/ Hrají Michel Piccoli, Nanni Moretti, Jerzy Stuhr
/ Kontakt Fandango Portobello Sales
www: www.habemuspapam.it
Nanni Moretti (1953, Brunico, Itálie), přední italský herec, režisér a producent, zakladatel produkční a distribuční firmy Nuova Sacher, začínal kariéru režiséra v 70. letech filmy Io sono un autarchico (Jsem soběstačný, 1976) a Ecce Bombo (Ejhle, Bombo, 1977), odrážejícími dobu odporu proti zavedenému řádu. V 80. letech už patřil mezi největší naděje italské kinematografie – natočil snímky Sogni d’oro (Sladké sny, 1981), Bianca (1983) a La messa e finita (Mše skončila, 1985). Jeho levicové, ale silně individualistické zaměření se projevilo ve filmech La palombella rossa (1989), Caro diario (Drahý deníčku, 1993) a Aprile (Duben, 1997). Zlatou palmu v Cannes získal s intimně laděným dramatem Synův pokoj (La stanza del figlio, 2001). K politice se vrátil filmem Kajman (Il caimano, 2006), soutěžícím v Cannes 2006 a uvedeným v Horizontech na MFF KV 2006.
Fandango Portobello Sales
12 Addison Ave, W11 4QR, London
Spojené království
Tel: +44 207 605 1396
Fax: +44 207 605 1391
E-mail: [email protected]
Jerzy Stuhr
Actor
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
