Vrah

„Scenáristu Elia Petriho jsem poznal při natáčení Dnů lásky, kde byl asistentem Giuseppeho De Santise. Hned jsme se spřátelili. Elio mi za pár let přinesl scénář, který se mi zdál neobyčejně inteligentní a originální," svěřil se Marcello Mastroianni na adresu Petriho debutu, který do italských kin vstoupil ve stejném roce jako Noc Michelangela Antonioniho. Ve Vrahovi ztělesnila tato herecká hvězda Nella Polettiho, bezskrupulózního římského obchodníka se starožitnostmi, který je obviněn z vraždy jedné ze svých milenek, zámožné ženy středního věku Adalgisy (Micheline Presleová). Do kafkovsky laděné detektivky vložil Petri hořkost nad morálním úpadkem mladé generace z počátku 60. let, učinil tak ale s osvěžující ironií, kterou sám označoval za camusovskou. Na žánrovém půdorysu postavená charakterová studie se odvíjí ve flashbacích vysílaných z policejní stanice, kde zmateného Polettiho podrobuje výslechu inspektor Palumbo (Salvo Randone), jehož neortodoxní metody vyvěrají z osobních antipatií vůči elegantnímu hejskovi. První film kritika soudobých byrokratických a korupčních zlořádů narazil na odpor cenzury, které se nelíbil způsob zobrazení vztahu mezi jedincem a autoritou. Dnes však patří k nejrespektovanějším italským debutům 60. let, což dokládají i Mastroianniho slova: „Byl jsem dojatý a hrdý, když jsem po letech spatřil v hollywoodském domě Martina Scorseseho plakát právě tohoto filmu."