Dělnická třída jde do ráje

Lulù Massa (Gian Maria Volonté) je dělník individualistického založení, trávící šichtu za šichtou u montážní linky. Stejně jako všichni je placen od kusu, na rozdíl od ostatních ale trhá rekordy – ke spokojenosti nadřízených a nevoli kolegů a odborů. Tempo je frenetické a riziko úrazu nasnadě. Když přichází a s ním i šok, Lulův pohled na realitu se mění. Stávka je nevyhnutelná. „Považoval jsem za důležité natočit film o tom, jak se v dělníkovi zrodí rozhodnutí jít do stávky. Odrazil jsem se od myšlenky, že dlouhodobá monotónní práce u montážní linky dělá z lidí otroky, kteří ani nevědí, co se děje s výrobky, na kterých pracují," řekl Petri. Konfrontace Petriho filmu, produkovaného v zemi salónních levičáků, s diváky festivalu odehrávajícího se v končinách bývalého východního bloku se jeví jako mimořádně podnětná. Úmysly Petriho, který byl do jisté míry nepohodlný i domácí levici, jsou však krystalicky čisté a bylo by zavádějící upínat se příliš na vnímání pojmu dělnická třída, zažité v našich končinách. S obvyklou razancí a cynismem Petri zkoumá, do jaké míry jsou její příslušníci schopni si vlastní podmínky uvědomit a nakolik jim v tom brání „tovární disciplína" a strach o ztrátu zaměstnání, tedy vlastní identity. Spolu s Rosiho filmem Případ Mattei se Petri podělil o nejvyšší cenu na festivalu v Cannes v roce 1972.