Inspirace hudbou 2001 / El acordeón del diablo / Německo, Švýcarsko 2000
Devadesátitříletý Pacho Rada, žijící legenda karibské hudby, žije v chatrném domku ve vesnici v Kolumbii. Dokument se vrací k začátkům jeho muzicírování. Pacho vypráví o svém životě a o tom, jak cestoval po celé Kolumbii, z města do města, z oslavy na oslavu. Režisér zaznamenává Radovy vzpomínky na život, doplněné vzpomínáním a názory jeho dětí a slavných následovníků, jako Alfreda Gutierreze nebo Israela Romera. Rada sám svůj osobní život komentuje s humorem a nadhledem, domýšlí a přimýšlí některé události, čímž stírá rozdíl mezi realitou a fikcí. Přestože je Rada jedním ze zakladatelů karibské hudby, známým se stal především díky románu Gabriela Garcíi Márqueze Sto roků samoty, kde byl předobrazem pro postavu Francisca El Hombre, který se stejně jako Rada jedné noci osudově setkal s ďáblem. Režisérovi se podařilo zachytit jak atmosféru této jihoamerické země, tak Radovu osobnost a jeho svérázný přístup k životu.
90 min / Černobílý, 35 mm
Režie Stefan Schwietert
/ Scénář Stefan Schwietert
/ Kamera Ciro Cappellari
/ Hudba Francisco "Pacho" Rada, Manuel Rada, Alfredo Gutierrez, Israel Romero
/ Střih Tania Stöcklin
/ Produkce Thomas Kufus
/ Výroba Zero Film GmbH
Stefan Schwietert se narodil v roce 1961 v Německu. V letech 1981 – 1982 pracoval jako asistent režie pro TV Globo v Brazílii. V roce 1983 získal grant na studium na Kalifornském uměleckém institutu v San Franciscu. O rok později začal studovat na Německé filmové a televizní akademii, kterou ukončil v roce 1990. O rok později založil svou produkční společnost Neapel Film, ve které pracuje jako režisér a střihač. Do jeho filmografie patří: Das Topolino Projekt (1986), Fulani 88, The Last Ten Days of a Campagne (1988), Sprung Aus Den Wolken (1991), A Tickle in the Heart (1994, dokument), Im Warteraum Gottes (1998, dokument), El acordeón del diablo (2000, dokument).
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.