Pocta Vlastimilu Brodskému 2002 / Jakob, der Lügner / Německo, Československo 1974
Jakob žije již několik válečných let v židovském ghettu. Neustálé šikanování a vyčerpávající práce se všem zdají nesnesitelné. Lidé upadají do apatie a ztrácejí vůli k životu až do chvíle, kdy Jakob začne předstírat, že skrývá rádio, z něhož se denně dozvídá povzbudivé zprávy o blížící se svobodě... Filmu, který byl nominován na Oscara, dominuje vynikající herecká kreace Vlastimila Brodského, který za něj výkon získal Stříbrného medvěda na Berlinale.
Unést těžkou dřinu a hladovění není tak hrozné, jako být vystavován kruté zvůli a ponižování. Bez sebemenší možnosti úniku do soukromí, od rána do večera, na každém kroku. Je válka a Jakob Heym žije v jednom z polských ghett. Stačí, že se po setmění zdržel venku, a už ho strážní světlomet přišpendluje k chodníku. Tentokrát jsou na policejní stanici blahosklonní, a navíc tam Jakob zaslechne v rozhlase zprávu o nezadržitelném postupu sovětských vojsk... Tenhle drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem není žádný hrdina, nocméně to, co slyšel, mu vnukne myšlenku: bude předstírat, že má pečlivě ukryté rádio a z něj se pravidelně dozvídá o blízkém konci válečného utrpení. Je to nápad krajně nebezpečné, zvlástě pro něj, avšak Jakob se ho nevzdá, protože ví, že to jediné, co může lidi kolem něho držet při životě, je naděje. A tak každodenně dodává "čerstvé zprávy" mladému Míšovi, jehož milé nacisti právě odvlekli rodiče do transportu, Herschelovi, kterému zastřelili ženu, a také Kowalskému, do jehož parádního holičství chodil před válkou. Vylhané zprávy o blížící se svobodě putují od jedněch úst ke druhým a znamenají spásné povzbuzení. Jakob se občas hroutí pod náporem strachu, ale dychtivé tváře kolem něho mu nedovolí hru přestat hrát. Jestě v transportním vagónu vypráví malé Lindě pohádku, kterou pro ni nedávno "našel" v programu jedné ze stanic svého rádia... Filmu, který byl nominován na Oscara, dominuje vynikající herecká kreace Vlastimila Brodského, jenž za svůj výkon získal Stříbrného medvěda na Barlinale.
101 min / Černobílý, 35 mm
Režie Frank Beyer
/ Scénář Jurek Becker
/ Kamera Günter Marczinkowsky
/ Hudba Joachim Werzlau
/ Střih Rita Hiller
/ Produkce Herbert Ehler
/ Výroba DEFA - Studio für Spielfilme, Fernsehen der DDR
/ Hrají Vlastimil Brodský, Erwin Geschonneck, Henry Hübchen, Blanche Kommerell, Armin Mueller-Stahl
Frank Beyer (l932, Nobitz), studoval v letech 1952 - 55 režii na pražské FAMU. Poté nejprve pracoval jako asistent režie v ateliérech DEFA, v roce l959 debutoval celovečerním filmem Eine alte Liebe (Stará láska). Následovala díla, jež se významně řadila k nečetným pokusům zbavit domácí produkci ideového a formálního schematismu. Soustavně se snažil nahradit patos filmů o druhé světové válce neokázalým humánním tónem v dramatech Fünf Patronenhülsen (Pět nábojnic, l960), Königskinder (Královské děti, l962), Nackt unter Wölfen (Nahý mezi vlky, l962). Nejúspěšnějsí v této linii jeho tvorby byl Jakob, der Lügner, (Jakub lhář, l974), film nominovaný na Oscara, pro nějž si do titulní role vybral Vlastmila Brodského. Beyer se stejnou měrou zajímal také o tehdejší východoněmeckou současnost, vrchol jeho kritiky socialistické byrokracie a nemorálnosti znamenal film Spur der Steine (Stopa kamene, l966). V NDR byl okamžitě zakázán a Beyer šest let nemohl natáčet. Věnoval se divadelní režii a televizi, po zákazu TV filmu Geschlossene Gesellschaft (Uzavřená společnost, l978) začal pracovat v západním Německu. V 8O. a 9O. letech se orientuje předevsím na televizní tvorbu.
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.