Archív filmů

Proměna

Zvláštní uvedení 2002 / Prevraščenije / Rusko 2002

Na rozdíl od jiných přepisů Kafkovy Proměny Fokinův film, dedikovaný již nežijícímu divadelnímu režisérovi Petru Léblovi, uvádí na plátno „hmyzí“ podobu Řehoře Samsy v pozoruhodné kreaci Jevgenije Mironova. Metafora totálního vyobcování a sebezničující samoty je tu klenuta i vizemi tryskajícími z hrdinova podvědomí.

Synopse

Kafkova povídka Proměna (1912) byla již několikrát zfilmována. Naposledy zaujala ruského divadelního režiséra Valerije Fokina, který svůj přepis dedikoval již nežijícímu českému kolegovi Petru Léblovi. Na rozdíl od režisérů, kteří se vyhýbali zpodobňování fyzické proměny obchodního cestujícího Samsy v brouka, Fokin nechává vynikajícího herce Jevgenije Mironova hrát jeho tělesnou deformaci. Umocňuje tak beznadějnost Samsovy situace a neodvolatelnost jeho bytostné degradace, pod níž se podepsal jak despotický otec, tak nenáviděná práce i absence životního cíle. Samsa, deptaný zhnusením vlastní rodiny, si uvědomuje marnost existence ve světě bez lásky a soucitu. Fokin klene film do metafory totálního vyobcování jedince ze společnosti, do obrazu sebezničující samoty. V souladu se surrealistickým duchem předlohy tu hrdinovy vnitřní reflexe zastupují snové vize tryskající z vrstev jeho podvědomí.

O filmu

80 min / Černobílý, 35 mm

Režie Valerij Fokin / Valery Fokin / Scénář Ivan Popov, Valerij Fokin / Valery Fokin / Kamera Igor Klebanov / Hudba Alexandr Bakši / Alexander Bakshi / Střih Lidija Volochova / Lidiya Volohova / Produkce Oleg Lerner, Igor Pogrebinsky, Leonid Bits / Výroba Mejercholdovo centrum / Meyerhold´s Centre / Hrají Jevgenij Mironov/Evgeniy Mironov, Taťjana Lavrova/Tatiana Lavrova, Igor Kvaša/ Igor Kvasha, Avangard Leontiev

Režie

Valerij Fokin (1946) vystudoval divadelní režii ve Ščukinově škole při Vachtangovově divadle v Moskvě, v roce 1971 se stal režisérem Divadla Sovremennik, kde inscenoval zejména hry současných ruských dramatiků (Roščin, Volodin, Vampilov, Rozov, atd.). Od své absolventské inscenace Gogolova Nosu a Maupassantovy Kuličky vyhlédával příležitosti, jak realizovat svůj zájem o ruskou klasiku (Gogol, Dostojevskij) a inscenování prozaických předloh. S nástupem perestrojky se stal 1984 uměleckým šéfem Divadla N. M. Jermolovové a vytvořil zde několik společensky aktuálních inscenací (Buravskij, Dozorcev, Radzinskij, Nabokov). Inicioval vznik Tvůrčích dílen při ruském Svazu divadelních umělců, posléze přejmenovaných na Tvůrčí centrum V. Mejercholda, jež se stalo těžištěm Fokinovy práce. V produkci Mejercholdova centra vznikla variace na Gogolovy Mrtvé duše a Kafkova Proměna, vysoko oceněné ruskou i zahraniční kritikou. Fokin pracuje jako divadelní režisér pohostinsky také v zahraničí.