Silně osobní perspektiva povyšuje dokumentární snímek nad pouhý cestopis západního turisty. Ananda zde není obecným termínem pro blažený stav mysli, ale označením pro kočovnou skupinu věčně šťastných dětí, které se rozhodly žít svobodně. Pátrání po tomto unikavém kmeni se stává zdánlivou osou umně sestříhaného videodeníku z cesty po Indii. Poutníkovo hledání v něm oživuje vzpomínky na zmizelého, zemřelého bratra-dvojče a přivádí jej až na „okraj“ subkontinentu, kde nachází mýty opředenou vesnici Malana, jejíž obyvatelé se přísně straní cizinců. Dokumentární vyprávění obratným spojením úvah, postřehů, vzpomínek a fabulací osciluje mezi fikcí a skutečností.