3. července 2018, 17:47
Adam Sedlák za svůj první scénář k filmu Domestik před pár lety vyhrál na festivalu v Karlových Varech cenu Filmové nadace. Nyní tu svůj vizuálně strhující filmový debut uvádí v hlavní soutěži. Hutné psychodrama sleduje manželský pár, cyklistu posedlého svým výkonem a učitelkou posedlou otěhotněním. „Po karlovarském festivalu jsem jednou odpočíval při sledování Tour de France a začalo mě zajímat, jak cyklisti fungují a jak se připravují. Měl jsem představu minimalistického filmu, kde by se opakovaly a variovaly scény,“ rekonstruoval Sedlák počátky projektu.
První verze jeho snímku prý byla ještě radikálnější než ta výsledná. „Ta poslední verze je vlastně nejvíc popová, co mohla být,“ myslí si režisér, jehož nejvíc inspiroval jeden ze snímků Chantal Akerman ze 70. let. Informace o dopingu si dohledal na internetu. „Po skandálu kolem Lance Armstronga jich tam najdete plno,“ podotýká. Do role pochybného doktora, který hlavními hrdinovi doping nabízí, obsadil Miroslava Hanuše. „Já bych tu roli hrál i zadarmo. Vůbec totiž nesouhlasím se sportem a dnešní adorací výkonů. Pro mě je proto Domestik společensko-kritický film, i když se odehrává v bytě,“ uvedl herec.
Roli domestika, což v cyklistice znamená jezdce, jenž se obětuje pro tým, vytvořil Jiří Konvalinka a naučil se díky ní jezdit na závodním kole. „Fyzická příprava mě bavila. Dala mi i vhled do postavy. Cyklisti jsou hodně otevření, bavili se mnou o dopingu i o tom, že jezdec v nejlepší formě je vlastně na hranici nemoci,“ řekl herec.
Konvalinka se se svou kapelou Vložte kočku také postaral o hudbu. „Chtěl jsem, aby nebylo jasné, kdy jde o ruchy a kdy o hudbu,“ popsal Sedlák, který podle svých slov musel kapelu trochu usměrňovat, aby jejich doprovod pořád sloužil hlavně filmu a nezněl moc autorky. „Bylo trochu divné dělat hudbu a u toho na sebe koukat, ale celé to bylo moc zajímavé,“ chválil si spolupráci Konvalinka.
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.