Život a doba Johna Garfielda. 59. KVIFF uctí ekluzivním programem americkou hereckou hvězdu

59. MFF Karlovy Vary uctí exkluzivním programem hereckou hvězdu amerického filmu 40. let minulého století Johna Garfielda.

„Jedinečnou kariéru průkopníka na svou dobu neobvykle realistického hereckého pojetí, jíž se dosud nedostalo zaslouženého docenění, přiblížíme desítkou titulů,” říká umělecký ředitel MFF KV Karel Och. „Hned u osmi snímků budou návštěvníci festivalu moci obdivovat Garfieldovu hereckou genialitu a nadčasové charisma z 35mm kopií,” dodává.

John Garfield si jako první podmanil divadelní i filmové diváky své doby herectvím, pro které se později vžil název metodické. Jako intuitivní spolutvůrce principů vzývaných legendárním Actor’s Studiem měl nesporný vliv na herecké zrání pozdějších ikon jako Marlon Brando, James Dean, Paul Newman či Jack Nicholson.

Necelé čtvrtstoletí trvající profesionální dráha nedoceněného hereckého titána s původním jménem Julius “Julie” Garfinkle s nelehkým dětstvím v chudých poměrech byla silně ovlivněná politickou situací v tehdejších Spojených státech. Na divadelní pódium vkročil Julie poprvé doslova v předvečer černého čtvrtku a krachu newyorské burzy v říjnu 1929, poté si mění příjmení na Garfield. Naléhavost jím ztělesněných figur jak na divadle (American Laboratory Theatre a později Group Theatre), tak později ve filmu pramenila z jeho silného sociálního cítění a intenzivní životní zkušenosti ve společnosti marginalizovaných.

Zvěsti o neobyčejném talentu doputovaly rychle na západní pobřeží, ukořistit Garfielda se skrz sedmiletý kontrakt podařilo mocným Warner Bros, kterým se charismatický mladý muž hodil do obdivuhodné sestavy tehdejšího hereckého výkvětu (Humphrey Bogart, James Cagney, Edward G. Robinson nebo Bette Davis). Hvězda se zrodila okamžitě, za roli břitkého nihilisty Mickeyho Bordena ve filmu Michaela Curtize Čtyři dcery (1938) byl debutující Garfield nominován na Oscara.

Díky propracovanému scénáři či pevné režii se na “pásové výrobě” v továrně na sny čas od času objevily inteligentní poutavé snímky, jež si vysloužily chválu kritiků. K nim patří zejména Kvůli nim jsem zločincem či Prach je mým osudem (oba 1939). V kriminálních filmech se sociálním podtextem o mladých lidech a jejich bolestivém hledání místa ve společnosti sužované hospodářskou krizí Garfield plně rozvinul přirozenou schopnost najít nebývalou autenticitu a pravdivost v jakékoli činnosti. 

Na sklonku roku 1941 vstupují USA do druhé světové války a osmadvacetiletému Garfieldovi není kvůli slabému srdci umožněn odchod na frontu. Idealistická čistota jeho patriotismu se projevuje v neobyčejném válečném dramatu Chlouba mariňáků (1945). Jeden ze zásadních titulů v Garfieldově filmografii, byť z kategorie zřídka zmiňovaných, pojednává s empatií a důrazem na důstojnost o nadčasovém tématu návratu vojáků, často zraněných či zmrzačených do všedního života.

V charismatickém elegánovi koexistovala tvrdost se zranitelností, stejně jako šarm a smysl pro humor s hořkostí a (sebe)zničujícím hněvem. Díky umění zobrazit pravdivě jakoukoli situaci se režiséři a scenáristé nebáli Garfieldem ztvárněné postavy vehnat i do vyhroceně fatalistických tenat, jako v případě noirové krimi dle slavné předlohy Pošťák vždy zvoní dvakrát nebo romantickém melodramatu o ďábelsky nadaném houslistovi Humoreska (oba 1946). 

V touze po větší tvůrčí kontrole využívá Garfield konce smluvního závazku u Warner Bros. Zakládá produkční společnost Roberts Productions a v rámci nezávislého studia Enterprise pomůže na svět dvěma klíčovým snímkům své kariéry a zároveň žánru film noir. Druhou nominaci na Oscara mu vyneslo strhující drama Tělem a duší (1947), dodnes považované za nejzásadnější film z boxerského prostředí s očividným vlivem na kultovní snímky jako Rocky či Pulp Fiction. Scenárista filmu Abraham Polonsky ještě přenechal režisérské křeslo Robertu Rossenovi, v případě legendární krimi Síla zla (1948) se za kameru už postavil a učinil nesmrtelným svůj odzbrojující idealismus, skrz který prohnal kapitalismus jako morálku korumpující fenomén.

Garfieldova zejména filmová kariéra začala brát za své v okamžiku, kdy se jeho jméno objevilo v Red Channels, pamfletu přinášejícím seznam komunistů v srdci zábavního průmyslu. Fatální očernění jako důsledek umanutého pátrání po vlivu komunistických idejí ve volnomyšlenkářském Hollywoodu mělo negativní dopad na návštěvnost jednoho z vrcholných Garfieldových titulů Mít a nemít (1950), adaptaci Hemingwayovy stejnojmenné dobrodružné novely, kterou sám spisovatel považoval za nejlepší zfilmování jeho knihy. 

V dubnu 1951 byl Garfield předvolán k výslechu před členy Kongresu. Na rozdíl od některých kolegů, kteří si spoluprací s mocí a udáváním zajistili možnost pokračovat v práci, psychicky vyčerpaný herec s podlomeným zdravím nikoho nejmenoval. Ponurý noirový thriller Běžel celou cestu (1951) se stal poslední položkou v herecké dráze muže, pro něhož bylo stejně důležité obětovat milované práci vše jako bez uhýbání projevit politické přesvědčení prostoupené autentickým humanismem. I proto, že mu ani jedno nebylo umožněno, se srdce Johna Garfielda zastavilo v květnu 1952 ve věku třiceti devíti let.

Seznam filmů:

Čtyři dcery (Four Daughters, r. Michael Curtiz, 1938)​
Kvůli nim jsem zločincem (They Made Me a Criminal, r. Busby Berkeley, 1939)​
Prach je mým osudem (Dust Be My Destiny, r. Lewis Seiler, 1939)​
Chlouba mariňáků (Pride of the Marines, r. Delmer Daves, 1945)​
Pošťák vždy zvoní dvakrát (The Postman Always Rings Twice, r. Tay Garnett, 1946)​
Humoreska (Humoresque, r. Jean Negulesco, 1946)​
Tělem a duší (Body and Soul, r. Robert Rossen, 1947)​
Síla zla (Force of Evil, r. Abraham Polonsky, 1948)​
Mít a nemít (The Breaking Point, r. Michael Curtiz, 1950)​
​Běžel celou cestu (He Ran All the Way, r. John Berry, 1951)