Imagina

Originální pocta slavnému filmu bratří Lumièrů, natočená na dvanáct rozdílných kamer, zachycuje příchozí a odchozí návštěvníky u vchodu umělecké školy. Experiment v duchu strukturálního filmu nabízí fascinující cestu skrze prostor záběru i napříč časem zhmotněným v rozdílných kinematografických aparátech.

Co se stane se světem, který tak důvěrně známe, když lidstvo náhle vymizí? Tuto otázku vznáší Nikolaus Geyrhalter, který svůj nejnovější film zasazuje do opuštěných míst zakázané zóny kolem fukušimské elektrárny. Kdysi živé město, důkaz vynalézavosti rodu homo sapiens, si dnes opět kradmo pro sebe získává nepolevující síla přírody.

Tichá cesta skrze architekturu tří měst, napříč abstraktními interiéry, galeriemi a žitým každodenním exteriérem je úvahou nad vazbou prostoru a času a naší lidskou přítomností. Fascinující pocta urbanismu, umění a především kinematografii, inspirovaná městskými symfoniemi němého filmu.

Muž a žena. Téměř třicetiletý Zakaria a pětapadesátiletá Giulia se setkávají na ostrově Lampedusa. Minulost, budoucnost, vzpomínky, moře, krajina, vše se asociativně slévá v precizní černobílé obrazové složce nekompromisního režiséra, kladoucího otázky po smyslu naší existence.

Snímek jednoho z nejzajímavějších experimentálních režisérů nás zavádí do marocké pouště na natáčení filmu Olivera Laxe Mimózy, abychom se posléze ocitli v příběhu samotného Bena Riverse a končili otázkou, co je realita a co filmová iluze. Divák je vyzýván, aby byl spolutvůrcem mnohovrstevnatého, žánrově nezařaditelného filmu.

Jednoho odpoledne se v ruině domu schází režisér Tsai Ming Liang s Lee Kang Shengem, se kterým sdílí již dvacet let život. Vzniká svébytný, v jediném záběru natočený dokument o improvizovaném setkání dvou mužů, kteří před divákem poodhalují nejen svá nitra, ale také pozadí dlouholeté spolupráce.

Film s osobitou poetikou upozorňuje na vztah mezi úložišti radioaktivního odpadu a majestátní krajinou okolo nich. Vztah, který jsme možná iniciovali, ale jehož dynamika zcela přesahuje naše krátké životy. Na základě přání tvůrců je film promítán v anglickém znění bez českých titulků.

Vizuální experiment vynalézavým způsobem zkoumá možnosti zachycení třídimenzionálního prostoru skrze dvojdimenzionální aparát videokamery. Zamyšlení nad vnímáním prostoru, umožňující nám vstoupit do hloubky kamerové perspektivy, se vyznačuje minimalistickou elegancí i tvůrčí poutavostí.

V roce 1983 teolog a spisovatel John Hull po letech progresivního onemocnění definitivně ztrácí zrak. „Věděl jsem, že pokud nepochopím slepotu, zničí mne to.“ Sugestivní a formálně originální koláž je fascinujícím a filozofujícím portrétem silného člověka, který dokázal vlastní handicap proměnit v dar.

Ve svém novém snímku trojice režisérů zužitkovává zkušenosti s natáčením filmů o filmu. Psychedelická esej, která měla být původně pouhým dokumentem o natáčení válečného filmu, se v provokativní směsici záběrů z natáčení a zběsile inscenovaných vizí stává vtahujícím komentářem o zobrazování války v Hollywoodu i obecnou úvahou o jejím vnímání a konzumaci v rámci západní civilizace.

Portrét osobitého normandského výtvarníka Bernarda Legaye, který mimo pozornost společnosti vytváří originální umělecká díla založená na jejich materialitě, je působivým a intimním vhledem do osamoceného života umělce i tvůrčího procesu jako takového. Film, podobně jako Legayovy artefakty samotné, vyzývá k téměř taktilnímu vizuálnímu zážitku.

Ben Rivers odkrývá vnitřní magii života na souostroví Vanuatu ještě předtím, než byl zdevastován cyklonem Pam. Meditativní úvahu nad vzdáleným světem, kde se pomíjivý život domorodců setkává s věčností nevypočitatelných živlů, dotváří přednes veršů Henriho Michauxe.​

Téměř psychedelický výlet napříč časem po dráze technologického vývoje stojí na stroboskopicky rozkmitaném obrazu, který prolíná starou fotografii s filmovým a digitálním protějškem. Střet analogového a digitálního média, současnosti a minulosti sebevědomě testuje smyslové limity diváckého zážitku.

Kontemplativní snímek přináší svědectví o fyzickém i duševním putování režisérova bratra Jána, který se ocitá ve zlomové životní situaci. Obrazově vytříbený, s citlivostí, ale bez patosu vyprávěný snímek sleduje Jána na cestě, na které je jediným omezením datum 5. října, na kdy je stanovena jeho život ohrožující operace.