Soutěž dokumentárních filmů

Jemně lyrický dokument nás přenáší do odlehlého kouta Japonska, kde se komunita tradičních lovkyň perel každodenně vydává do mořských vln, aby z několikametrové hloubky vynášely mušle, chobotnice, mořské ježky či humry. Pokud s poklidným tempem plynutí scén sladíme svůj dech, otevře se před námi fascinující svět, do nějž potřebnou harmonii vnáší stejnou měrou tradiční rituály i hřejivá přátelskost.

Výtečně vygradovaný, nenásilně angažovaný dokument pohlíží na dění v ordinaci lékaře na předměstí Paříže, kde jsou poskytovány bezplatné konzultace přistěhovalcům z celého světa. Své profesi oddaný internista jim poskytuje přístav, který je drží nad vodou a brání tomu, aby jejich životy narazily na úplné dno.

Když minulou sezonu nastoupil do nejnižší české fotbalové soutěže nový tým složený převážně z romských hráčů, většina soupeřů se rozhodla zápasy s ním bojkotovat. Přesvědčí hráči FC Roma své okolí o tom, že nejsou agresivní rváči ze společenské periferie, ale že si prostě jen chtějí zahrát fotbal?

Netrpělivě očekávané druhé dílo, s nímž izraelská režisérka přichází pět let po svém úspěšném debutu Bombay Beach, se pokouší nalézt podstatu něčeho tak obecného, jako je emoce lásky. Dokumentární esej proplétá tři skutečné životní příběhy a poukazuje na naivitu představ o existenci „opravdového“, bolestí nezatíženého milostného citu.

Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás vybízí k tomu, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu. Poddejme se tedy chaosu okolního světa a přehlťme své smysly! V takovém stavu lze totiž autismu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení.

Miguel Ángel, kočovný kinař, jenž v mládí zahořel láskou k celuloidovému pásu, se s příchodem digitálních filmových projekcí pomalu smiřuje s tím, že nadcházející letní sezona může být pro jeho podnikání vůbec poslední. Ryze lidský příběh se v observačním filmu protíná se zprávou o neodvratném úpadku jedné pomalu uvadající profese.

Nonkonformní polský režisér, jenž z mantinelů tradiční dokumentární tvorby neustále vybočuje k hybridním formám, vzdává portrétem varšavských mladíků Krzysztofa a Michała hold generaci dvacátníků, hltajících každý den plnými doušky i poté, co se zbytek města uložil ke spánku. Formálně elegantní film naplno pulzuje jejich životním tempem, ať už rytmus udává plechový zvuk techna, či melodický house.

„Ruským občanem jsem se stal prostě proto, že jsem v době rozpadu Sovětského svazu žil v Moskvě,“ říká proslulý, původem ukrajinský dokumentarista. O několik desítek let později jsou před dramatické následky jiných turbulentních změn postaveni i jeho blízcí žijící na Ukrajině, jejichž stále čerstvá revoluční zkušenost nám ukazuje, že médii prezentovaná dichotomie na západ a východ země má žalostné nedostatky.

Když v roce 1991 vydal tehdy desetiletý Flavio Cabobianco se svým bratrem knihu s new age tematikou, stala se z toho celonárodní senzace. Jenže co když se pod slupkou údajně geniálního dítěte ukrývá jen poraněná osamělá duše? A jak vzdorovat ambicím dnes již dospělého Flavia, který by se z role protagonisty dokumentu rád přesunul do režisérského křesla? Nelítostná přetahovaná o autorství filmu může začít…

„Homofobia no, socialismo si!“ praví oficiální slogan progresivního směru kubánské politiky. Jednou ročně jsou proto do Havany pozváni špičkoví plastičtí chirurgové, aby splnili sen pěti obyvatelům toužícím po operativní změně pohlaví. Plnokrevné dokumentární drama sleduje tři zájemce o vytoužený zákrok i překážky, kterým musí na cestě za ním čelit.

1. srpna 1966, horký letní den v texaském hlavním městě Austinu. Neznámý střelec zabírá horní podlaží hodinové věže na univerzitním kampusu a začíná pálit po kolemjdoucích. Výtečnou rotoskopickou animací ozvláštněná rekonstrukce přibližuje průběh vůbec prvního medializovaného školního masakru ve Spojených státech.

Mladý egyptský filmař podává palčivou zprávu o rozpadu své domoviny, která se v roce 2011 jen zlehka nadechla znenadání nabyté svobody, rychle přidušené turbulentními událostmi následujících měsíců. Otevřené výpovědi policistů v civilu, stavebních kamenů starého systému, ukazují ustupující nadšení popřevratových měsíců i neradostný výhled na šedivou budoucnost Egypta.