Společná touha po lásce a rodinném štěstí dává srbskému navrátilci z vězení a bosenské uprchlici s nemocnou dcerou sílu zapomenout na tragické válečné zážitky. Před vlastní minulostí se ale zřejmě utéct nedá. Goran Paskaljević volně navazuje na svůj film Sud prachu (Bure baruta).
Srbsko, zima 2004. Lazar se po deseti letech vrací z vězení. V domě, kde kdysi žil s matkou, nalézá nové obyvatele – válečné uprchlíky z Bosny. Jasnu opustil manžel, protože se nedokázal vyrovnat s onemocněním svého dítěte, a tak tu teď, v cizím prostředí, žije sama s dvanáctiletou dcerkou Jovanou, postiženou autismem. Lazar nejprve trvá na jejich odchodu, ale když zjistí, že v ubytovně už není místo, dovolí jim zůstat. Ty dva – Lazara a Jasnu – spojuje snaha vyrovnat se s tragickou minulostí a zkusit začít nanovo. Nepřímo jim to usnadňuje malá Jovana, žijící ve světě determinovaném nemocí, z něhož pro ni s trpělivostí a porozuměním hledají cestu. Společná touha po lásce a rodinném štěstí dává oběma sílu zapomenout, ale před vlastní minulostí se zřejmě utéct nedá… Goran Paskaljević volně navázal na dramatickou filmovou mozaiku jednoho bělehradského dne Sud prachu v níž právě Lazarův krvavý konflikt s nejlepším přítelem tvořil dominantu. Jako by cítil naléhavou potřebu dopovědět životní příběh svého hrdiny a dokončit tak osobitou analýzu balkánského charakteru – „homo balcanikus“, jak to tehdy označil jeden z recenzentů.
95 min / Barevný, 35 mm
Režie Goran Paskaljević
/ Scénář Filip David, Goran Paskaljević
/ Kamera Milan Spasić
/ Hudba Zoran Simjanović
/ Střih Petar Putniković
/ Produkce Goran Paskaljević, Lazar Ristovski
/ Výroba Nova Film, Zepter International, Zillion Film, koprodukce/coproduction: Wanda Vision S.A.
/ Hrají Lazar Ristovski, Jasna Žalica, Jovana Mitić, Danica Ristovski
www: www.bavaria-film-international.de
Goran Paskaljević (1947, Bělehrad) studoval v letech 1967 – 71 na katedře režie pražské FAMU. Zpočátku točil především dokumenty a krátké snímky. V roce 1976 debutoval hraným filmem Hlídač pláže v zimním období (Čuvar plaže u zimskom periodu) a s jeho uvedením se zrodil pojem „česká škola jugoslávského filmu“. Z dalších připomeňme: Pes, který měl rád vlaky (Pas koji je voleo vozove, 1978), Zvláštní léčba (Poseban tretman, 1980), Suton (Soumrak, 1982), Klamné léto ’68 (Varljivo leto ’68, 1984), Tango Argentino (1992). Goran Paskaljevič, který žije střídavě v Bělehradě a Paříži, je držitelem mnoha významných festivalových ocenění. Na MFF Karlovy Vary v sekci Horizonty byly uvedeny mj. i dva jeho poslední filmy: Sud prachu (Bure baruta, 1998), ostře kritizovaný Miloševićovým režimem, a Jak se Harry stal stromem (How Harry Became a Tree, 2001).
Michael Weber
Buyer, Sales Agent
Stefanie Zeitler
Distributor
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
