Imagina

„Otče? – Ano, synu?“ Father Murphy jsou korunními princi italské psychedelické scény. Luca Dipierro je výtvarníkem pracujícím s ploškovou animací. Toto je jeho vize ukřižování a hypnotické skladby z alba Croce prvních jmenovaných.

Pětadvacet starých filmů, tři muži, jedna osudová žena a 3D. Na Oscara nominovaný Virgil Widrich vytvořil precizní i hravé noirové mysterium, které je zároveň poctou dobové kinematografii i její rekonstrukcí, která narušuje hranice filmové iluze. Kdo říkal, že experimentální film nemůže být požitkářský?

Ivan Cardoso je ikonou brazilského undergroundového filmu, ve svých dílech se nebojí nahoty ani makabrózna, na nízké a vysoké umění se v jeho tvorbě nikdy nehrálo. Ve střihovém filmu, který shrnuje jeho plodnou kariéru, vynikne, že zábava nikdy nebyla koncentrovanější a bezskrupulóznější, a přece v jádru vlídná.

Každý hollywoodský film začíná znělkou studia, které ho vyrobilo. Čtyřminutová 3D dekonstrukce velkoleposti za sebe s matematickou přesností řadí torza dvanácti z těchto ikonických log a vypráví o tom, že příběhy z továrny na sny může psát též ona sama.

V zapadlé mexické vsi se zjevuje světlonoš, aby pomáhal lidem. Může se ale změna dostavit shůry? Gust Van den Berghe se v závěrečném a opět originálním díle trilogie obrací k představám o pozemském ráji a využívá pro jejich vystižení zcela nový formát filmového obrazu. Mohou mít hranice duchovna tvar kruhu?

Dva jsou nezdolně imaginativní česká kapela, Nipomo pak název jejich úspěšné desky i skladby, jejichž obrazotvornosti a hravosti využil pro svůj první klip Marek Partyš. Získal za něj cenu pro nejlepší lo-fi videoklip na Berlin Music Video Awards.

Mlhavé vzpomínky na francouzské noční kluby poloviny 20. století, glitchově koktající elektronická hudba projektu Lanuk z roku 2014. V reálném čase nastříhané video jednoho z předních českých experimentátorů oživuje voyeuristickou povahu filmového obrazu.

Snový snímek, vytvořený pod vlivem legendárního filmu Rampa (1962, Chris Marker), představuje muže, který začal vnímat svět očima zcela cizí ženy. Křehká filmová báseň nás zavádí do japonského velkoměsta, kterým prochází s vnímavostí stejně tak zklidněnou jako zjitřenou.

Tak trochu jiná výprava do vídeňského přírodopisného muzea, která diváka neponouká k obdivnému prohlížení exponátů. Čtyřiapadesát přitažlivých, ale v zásadě obyčejných statických záběrů vede namísto toho k revizi vnímání filmového obrazu i způsobu, jakým nahlížíme historii.

Proniknout do nitra monstra není snadné, filmové anatomii slavného milánského stadionu se to ale podařilo. Ač v něm fotbalový ruch zaznívá jen zpovzdálí, zpřítomňuje elegantní až strohý film magii fascinujícího místa, zaslíbeného nejmasovějšímu rituálu dnešní doby.

Sny na sebe často berou velmi konkrétní podobu, přesto bývá jejich filmové zachycení nesmírně ošidné. Ve vizích Šigea Arikawy se do znepokojivého a zároveň vábivého tvaru zhmotňují geometrické, a přece naprosto nepředvídatelné surrealistické vize.

Němý film, ale výmluvné svědectví. Do přitažlivých obrazů komponovaná výprava do prázdných bytů na obludných moskevských sídlištích se zamýšlí nad tím, co formuje naši paměť o místech, v nichž žijeme.

Ulicemi křižují tramvaje, na trávníku si hrají děti, po hřbitově ani památky. Neokázalý a co do zachycení nálady zajímavého místa výstižný film přivádí diváka tam, kde se ještě za druhé světové války pohřbívalo, zatímco dnes ho ovládá strnulá nálada bezčasí.

Ač zcela abstraktní, dokáže i takovýto horor pracovat s napětím a šokem a vyvádět z rovnováhy. Záhadná epidemie protentokrát nevyhlazuje lidstvo, ale rozhodla se napadnout samotný film. Děs se blíží. Ale odkud? Hrůzné zvuky napoví.

Každé roční období s sebou přináší odlišnou náladu a právě jejich povahu zkoumá přední britský experimentátor Ben Rivers ve svém nejnovějším, velmi osobně laděném filmu. Jeho obrazy mohou místy zdánlivě přicházet z jiného světa, v jejich jádru je ale něco univerzálního.

Víte, jak se správně koupat? A víte, že když vám začne v ponorce docházet vzduch, pomůže inhalovat kyslík z lívanců? I ve své nejnovější hravé férii prokazuje Guy Maddin za podpory herců Geraldine Chaplinové či Uda Kiera nezdolnost své imaginace a oživuje ducha filmů, které kdysi vznikly, ale už neexistují.

Střihový film držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého vytváří na základě záběrů z kultem obestřeného seriálu Columbo zcela nový příběh, který ze svého předobrazu vypichuje momenty, jaké bychom nečekali. Ztracený Columbův případ bude zároveň tím, který slavnému detektivovi přidělá nejvíce šedin a vrásek.