Návraty k pramenům

Dokument přináší svědectví o dvouměsíčním vypětí jedenaosmdesátiletého Andrzeje Wajdy při exteriérových pracích na filmu Katyň, do nějž promítl i tragédii své rodiny. Není jen pohledem zblízka na to, jak suverénně řídí celý kolos natáčení, ze souhrnu výmluvných útržků se také skládá portrét tohoto výjimečného tvůrce, nositele Oscara za celoživotní dílo z roku 2000.

Davida Lynche režiséra zná snad každý, ale dá se to samé říci o Davidu Lynchovi malíři, sochaři a muzikantovi? A jdou tyto dvě polohy vůbec oddělit? Ikona postmoderní kinematografie projednou neotevírá dveře do bizarních fikčních světů, ale naopak nás pouští do toho svého, soukromého, který nám představuje v intimních vzpomínkách věnovaných své nejmladší dceři.

Zatoulaný fotbalový míč, časem pokřivená schodiště v liduprázdných zákoutích a pár zvířecích pozorovatelů – to jsou nevšední protagonisté dechberoucím způsobem komponované vizuální etudy, kterou se nezapomenutelný íránský tvůrce kouzelně rozloučil s filmovým plátnem. Snímek bude promítán společně s dokumentem 76 minut a 15 vteřin s Abbasem Kiarostamim.

V nekonvenčním „hudebním hororu“ bratří Cabanů postavy přemítají nad podstatou umění. Jejich osobní příběhy se ale překrývají i s dějem slavné Mozartovy opery Don Giovanni. Nezařaditelný, klipovou estetikou ovlivněný tvar patří mezi nejosobitější audiovizuální zážitky 90. let.

Snímek s minimalistickou animací je inspirován nejen známou lidovou písní s tragickým vyústěním, ale především výtvarným projevem naivisty Františka Brauna, spolupracovníka Jiřího Trnky. Brdečka tu uplatnil svou poetizaci kýče, spjatou s melancholickou ironií.

Podle písně z třicátých let natočil Brdečka baladu o věrné lásce horníka a jeho dívky, která skončí tragicky. První autorova spolupráce s výraznou umělkyní Jitkou Walterovou je autentickou poctou dělnické poezii bez dobového pochlebování ideologii.

Dramatický příběh úspěšného venkovského herce, jemuž zničí život nové angažmá ve velkém městě a příliš silná láska k mnohem mladší manželce, rovněž herečce. Protože šlo o film němý, nebyl problém s opravdu mezinárodním obsazením. Ve čtyřech hlavních rolích se objevili Čech, Italka, Němec a Francouz.

Inspirován starou kramářskou písní, natočil Jiří Brdečka morytát o vysloužilci, jehož omylem zabijí vlastní rodiče. Pomocí obrazů Evy Švankmajerové, ploškové techniky, triků, a dokonce i živého herce autor znovu uplatňuje svou zálibu v naivním lidovém kýči.

Skvělá parodie na klasické kovbojky, u níž se prý bláznivě smál i John Ford, mistr tohoto žánru, má mezi českými komediemi zcela ojedinělé postavení. Jiné obvykle zmizí se svou diváckou generací, zatímco Limonádový Joe baví dnes stejně jako kdysi. Můžete se klidně vsadit, že v něm nikdo nenajde ani minutu bez originálního nápadu, vtipné repliky či vynalézavě užitého triku.

Další z vrcholných Brdečkových děl vychází z antické báje o Orfeovi a Eurydice, již autor použil k podobenství o nesmrtelnosti kultury a umění, jasně čitelnému v kontextu tehdejší okupace Československa. Po výtvarné stránce je snímek inspirován pompejskými freskami, po literární stránce texty z Ovidiových Proměn.

Hrdina Oscarem oceněného dramatu, uváděného poprvé ve zbrusu nové restaurované verzi, neodmítne nabídku stát se v éře fašistického Slovenského státu arizátorem židovského majetku. Je to nemorální rozhodnutí a za takové se platí; nepomůže ani argument, že obyčejný člověk je vždy bezmocný, kterým Tono chlácholí své svědomí. Digitalizovaná kopie filmu Obchod na korze vznikla ve spolupráci Nadace české bijáky a Státního fondu kinematografie, MFF Karlovy Vary, UPP (Universal Production Partners), Elmara Klose (dědice autora), Ivana Šlapety (kameramana) a s finanční podporou Ministerstva kultury.

Animovaný horor podle povídky Gérarda de Nervala o nešťastně zamilovaném mladíkovi, který kvůli své lásce požádá o pomoc čaroděje Gonina a doplatí na to. Ve snímku však neschází černý humor ani surrealistický tón. Výtvarník Miroslav Štěpánek se inspiroval rytinami ze 17. století a dílem Jacquesa Callota.

Maciej z válečného dramatu Popel a démant je prototypem Wajdových tragických postav, vystavených krutým tlakům doby, jež jim přináší zmar. Režisér se rozhodl Macieje kostýmem i vedením herce přiblížit mladé revoltující generaci 50. let, což spolu se sugestivním projevem Zbigniewa Cybulského rázem z hrdiny učinilo národní ikonu.

Příslovečný strom, kvůli kterému není vidět les, nese ve francouzské kinematografii jméno nouvelle vague. Osobitý koncentrát z nepřeberného arzenálu obrazů a forem, který les (tj. francouzský film klasického období) skrývá, vytvořil režisér, kterého od jeho kolegů vždy odlišovala míra, v níž byl ponořen v dějinách tohoto umění, Bertrand Tavernier.

Brdečkovo nejznámější animované dílo, oceněné Velkou cenou na festivalu v Annecy, vzniklo podle námětu Miloše Macourka. V jednoduchém ironickém příběhu o školní hodině výtvarné výchovy, při níž dojde ke střetu mezi fantazií tvořivého kluka a požadovaným „realismem“ sucharské učitelky, se autoři jednoznačně staví na stranu svobodné imaginace proti rigidnímu konzervativnímu diktátu.

Groteskní pohádka pro dospělé o pažravém princi a astenické princezně. Aby se mohl zamilovaný muž oženit, úspěšně předstíral, že se živí jen vůní květin. Zatím však měl svou třináctou komnatu, kde jen žral a žral… Poslední animovaný snímek Jiřího Brdečky.

Černobílá experimentální studie, sledující ve výtvarné zkratce lidský život v proměnách mužské tváře. Významotvorná je nejen kresba excelentního grafika Jiřího Anderleho, ale i hudba Jiřího Kolafy.

Příběh z období secese o nešťastné lásce, která nakonec zvítězí, zcela konvenuje nostalgickému zájmu Jiřího Brdečky a výtvarníka Kamila Lhotáka o staré technické vymoženosti a zároveň i o zlatý věk grotesky. Poprvé se tu objevuje Brdečkův častý motiv milenecké dvojice.

Velikán moderního filmu se po svém odchodu stal protagonistou osobně souznícího portrétu, jehož autorem je jeho přítel a spolupracovník. Básnivě působící sbírka chvil tvůrčího vytržení a životní radosti přibližuje Kiarostamiho s intenzivní bezprostředností, jež se obejde bez komentářů a vzpomínek z druhé ruky.

Neustále fascinující scéna vraždy ve sprše v Hitchcockově Psychu se natáčela týden. Každičký záběr nejmrazivějšího vtipu filmových dějin tak má v rafinované skládačce své místo, které stojí za rozšifrování. Díky nadšení autorů dokumentární koláže dosud nebyl filmový rozbor tak zábavný a podmanivý.