Soutěž dokumentárních filmů

Není tomu tak dávno, co se do luxusních hotelů v Šarm aš-Šajchu sjížděli bohatí turisté z celého světa. Arabské jaro a zmatek porevoluční doby ale jižní cíp Sinajského poloostrova rychle obraly o auru vyhledávaného letoviska. Dokument sycený o prvky surreálné fikce se vydává do blyštivého města duchů navštívit jeho poslední obyvatele, zaměstnance resortu horečně snící mezi pustými apartmány.

Viviane a Antoine spolu žijí 65 let a zatímco ona má sil stále dost, on je dlouhodobě upoután na lůžko. Smutnou zprávu o náhlém úmrtí milované dcery proto zchřadlému muži nikdo nedokáže, ba ani nechce říct. Vždyť by jej zarmoutila k smrti… Posmutnělá dokumentární poema, do níž prosvítají hřejivé paprsky úsměvů blízkých.

Izolovaný buddhistický klášter na jihu Nepálu neposkytuje přístřeší pouze mnichům, ale také sirotkům do šestnácti let. Stranou civilizace se chlapci učí pevné disciplíně a řádu, jako všechny děti ale i oni touží po dobrodružství. Observační dokument zachycující nejen rutinu ubíhajících dnů, ale zejména vrtochy chlapectví.

Pečlivě zkomponovaná observace dvou zpravodajských redakcí, jež se v březnu roku 2017 dychtivě pídily po informaci o rozhodnutí českého prezidenta stran jeho opětovné kandidatury na svou funkci. Dva týmy novinářů, jedna mimořádná událost, dvě podoby jedné „objektivní“ zprávy.

Hloubavá dokumentární esej Kristīne Briedeové a Audriuse Stonyse portrétuje pozapomenutou generaci filmových básníků „pobaltské nové vlny“. S lehkostí opouští mantinely běžného historiografického exkurzu, aby nabídla výsostně poetické pojednání o ontologii dokumentární tvorby jako takové.

Chilská poušť Atacama se po každém horoucím dni ponoří do chladné noci a nad ní se otevře brána k neuchopitelné hloubce vesmíru. Nikde jinde nenese noční obloha tolik hvězd jako zde; nikde jinde nevyvolá upřený pohled vzhůru tolik slovy nepopsatelných pocitů. Sugestivní filmový zážitek, po kterém přichází neodolatelná chuť lehnout si do trávy a pozorovat hvězdy.

V rekreačním středisku nedaleko Paříže se letní sezona rozběhla naplno, na zdejší zalidněné plovárně tak není o úsměvné situace nouze. Vhled do myšlení návštěvníků i zaměstnanců rozlehlého parku – původních obyvatel Francie i přestěhovalců, kteří odpočívají právě zde, neboť na exotičtější dovolenou nemají prostředky.

31. prosince 1999, do ruského prezidentského křesla usedá Vladimir Putin. Ve svém novém snímku vychází renomovaný dokumentarista Vitalij Manskij ze svědectví o událostech z průběhu let následujících po tomto osudném dni. Obohacuje je o svůj fascinující osobní pohled i dávnou unikátní zkušenost muže, kterého od nejvyšší politiky dělila pouze kamera.

Proč režisérčin bratr vstoupil do konzervativního římskokatolického řádu, který jej důsledně odřízl od okolního světa? Natáčení svěže sebereflexivního dokumentu o narušeném sourozeneckém poutu se stává záminkou pro vytoužený osobní kontakt i terapeutickým nástrojem k léčení sebe samé.

Šoková terapie reportáží z válečné fronty. Dokumentaristka Jana Andert strávila osm měsíců s elitní jednotkou irácké armády v prvních liniích bitvy o Mosul, od roku 2014 do června 2017 okupovaného bojovníky Islámského státu. Nebojácné svědectví o městu v ruinách, které jedna z největších katastrof dnešní doby obrala o duši.

Hustým lesním porostem zní tichý zpěv ptáků, náhle přehlušený burácením motorové pily. Tak začíná dokument složený z pouhých třinácti 360° švenků, jehož nesmlouvavý koncept klade vysoké nároky i na trpělivého pozorovatele. Jakmile však s pomalým rytmem záběrů sladíme dech, rozevře se před námi překvapivá odysea o paradoxním putování dřeva z rakouských lesů do tajemné vzdálené destinace.

Marc Namblard, jehož profese v sobě snoubí činnosti biologa a zvukového inženýra, dobře ví, že příroda dosahuje nepřekonatelně uklidňujících účinků zejména ve své akustické dimenzi. Pojednání o klidu lesa pronikajícím do lidského nitra, dokument kultivující naši schopnost pozorovat, u nějž se přivření očí stává žádoucí součástí diváckého prožitku.