„Ty jako herec jsi nástroj a měl bys vědět, jak na něj hrát.“
V těchto dnech uplyne přesně čtvrt století od okamžiku, kdy se na plátnech kin karlovarského festivalu ve strhujícím dramatu Záře zaskvěl Geoffrey Rush coby geniální klavírista David Helfgott, jehož osobnost a osobitost atakovala zažité, konvenční představy o tzv. normálnosti chování. Pro českého diváka to bylo pravděpodobně první, kinematografickým dílem zprostředkované setkání s tehdy už uznávanou osobností australské divadelní scény, která se do dobývání světa filmu pustila s nonšalancí jí vlastní ne dříve než po čtyřicítce.
Že šlo o začátek mise více než pamětihodný, dokládá řada ocenění, které Geoffreymu Rushovi výkon ve filmu Scotta Hickse vynesl, vrcholící cenou BAFTA, Zlatým glóbem a Oscarem za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Dnes je obdivovaný emisar australského divadla a filmu s desítkami trofejí a třemi dalšími nominacemi na cenu Akademie pevně usazen v globálním povědomí jako fenomenálně všestranný herec, který dokáže uchvacujícím způsobem vyjádřit mnohdy překvapivé vnitřní protiklady postav, jež ztělesňuje.
Náročnost podobných výzev podtrhuje fakt, že v mnohem více případech, než je tomu u Rushových kolegů, se jedná o persony, které skutečně existovaly. Lionel Logue, řečový terapeut, který pomohl králi Jiřímu VI. úspěšně se popasovat s koktavostí (Králova řeč), revolucionář Lev Trockij (Frida), šlechtic a kontroverzní spisovatel (Quills – Perem markýze de Sade), jeden z nejmilovanějších komiků minulého století (Život a smrt Petera Sellerse), sochař a malíř Alberto Giacometti (Finální portrét) nebo Albert Einstein (Génius). A zřejmě v blízké budoucnosti se dočkáme jeho ztělesnění legendárního Groucho Marxe.
Zobecňování jsou vždy ošidná, zejména pokud se týkají tak originálního hereckého zjevu. Ovšem snímky dobové a kostýmní, jejichž příběhy jsou zasazené do světů nevšedních, představují zcela zřejmě výzvu, ke které se Geoffrey Rush rád a s gustem vrací. Zamilovaný Shakespeare, Královna Alžběta, Bídníci nebo Piráti z Karibiku. Žádný kostým mu není cizí, jeho elegantně univerzální a v pravém slova smyslu podmanivý herecký výraz lze bez nadsázky označit za nadčasový.
O Geoffreym Rushovi kdysi jeden jeho krajan poznamenal, že divadlo je mu domovem, zatímco svět filmu představuje zahraniční destinaci, do které cestuje s vízem, aby se pak ale pokaždé na divadelní prkna vrátil. Jeho rodná země si těchto návratů dlouhodobě váží, dvěma z mnoha příkladů budiž fakta, že se Rush stal v roce 2011 prvním prezidentem domácích výročních cen a za přínos umění získal o rok později prestižní titul Australan roku.
Karel Och
Princ Albert je po abdikaci staršího bratra Eduarda jmenován králem Anglie, Jiřím VI. Druhá světová válka je na spadnutí a země potřebuje silného vůdce, avšak introvertní Bertie, jenž trpí vadou řeči, je veřejnosti spíš pro smích. Jeho žena Alžběta mu domluví schůzku s výstředním řečovým terapeutem Lionelem Loguem (Geoffrey Rush), díky němuž se nejen zbaví koktavosti, ale také v něm najde blízkého přítele.
Hvězdně obsazenému dramatu o poslední životní etapě zvrhlého aristokrata markýze de Sade dominuje strhující herecký výkon Geoffreyho Rushe v hlavní roli excentrického, obsedantního, a přesto sympatického autora, jemuž je psaní vším. Když se markýzovi z ústavu pro duševně choré podaří dostat své skandální texty vydavateli, stát povolá krutého psychiatra Royera-Collarda, aby spisovatele navždy umlčel.
Osudy mimořádných, těžce zkoušených talentů fascinují samy o sobě – režiséru Scottu Hicksovi se však podařilo příběh nadpozemsky nadaného klavíristy posunout ještě o kus dál. Vyznění filmu, postaveného na příběhu s až fatalistickým rozměrem, ještě podtrhují nezapomenutelné herecké výkony v čele s Geoffreym Rushem a Arminem Muellerem-Stahlem.
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.