Kdo by tenkrát odhadl, že se student, který byl slovy pedagogů „pořád tak trochu na vyhození“, když na začátku 70. let studoval na brněnské JAMU, stane jednou z nejznámějších postav naší kulturní scény? Osobností, jež vyvolá úsměv, sotva je vysloveno její jméno?
Hned absolventskou rolí Boleslava Polívky byl groteskní podivín ze hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, v níž pak exceloval po několik desetiletí v pražském Činoherním klubu. Měl v ní příležitost uplatnit svou spontaneitu a výjimečný improvizační talent, jiskřivý, hravý a vynalézavý. A také nevyčerpatelný – obohacoval jím postavy, které ztělesňoval v brněnském divadle Husa na provázku ve svých světem obdivovaných pantomimách a klauniádách (Am a Ea, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), a pracuje s ním i nadále v autorských inscenacích v Divadle Bolka Polívky (DNA, Šašek a syn, Klíště), kde s ním vystupují i dcera Anna a syn Vladimír.
Ačkoliv v jeho divadelní tvorbě převládá komediální ladění, odkazující k postupům commedie dell´arte či situačním a pohybovým gagům filmové grotesky, odkudsi zespodu zaznívají tóny vybízející k hlubší reflexi. Jeho hrdinové totiž nepobývají zrovna na výsluní, jsou to spíše outsideři, lidé křehcí a zranitelní, kteří si chvilky štěstí musí na životě vyvzdorovat a kteří mnohdy šaškují proto, aby přehlušili úzkost. Typově blízko k nim má i mnoho postav, jež si Boleslav Polívka zahrál ve filmu. Doslova ohromí, že počínaje rolí v legendární Baladě pro banditu (1978) jich je k dnešku kolem sedmdesátky, přičemž toto číslo nezahrnuje televizní snímky a seriály, v nichž účinkoval! Mezi nejvýraznější a nejvýznamnější patří jeho opakovaná spolupráce s Janem Hřebejkem, a především s Věrou Chytilovou, s níž natočil pět titulů. V nich lze nalézt i jiné polohy Polívkova herectví než ty, které těží z jeho klaunského naturelu. Vrcholnou ukázkou jeho umění vytvořit vážný dramatický charakter, oceněného Českým lvem, je pak role faráře ve filmu Zapomenuté světlo (1996) Vladimíra Michálka.
Suma vyjmenovaných aktivit, jež by mohly vyplnit několik životů, však Polívkově kreativitě nestačí. Vedle četných akcí v pověstném Valašském království přes třicet let moderoval svou televizní komickou talk show (Manéž Boleslava Polívky), kde s vybranými hosty také vystupoval v etudách, v nichž dával volný průchod své nakažlivé vitalitě a eruptivnímu talentu. Bolek, jak je přátelsky nazýván, je charismatická bytost, která kolem sebe neúnavně šíří vlny pozitivní energie.
Zdena Škapová
Čechoameričanka Milena Jelinek převedla stejnojmennou prózu Jakuba Demla do doby o půlstoletí pozdější, a ačkoliv sama éru normalizace v Čechách nezažila, její obraz tehdejšího všeprostupujícího úpadku je výstižný do nejmenšího detailu. Michálek se filmem uvedl jako vyzrálý režisér s citem pro tlumenou výpověď, umocněnou sugestivním výkonem Boleslava Polívky i ostatních herců a nad slova výmluvnými pohledy kamery.
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.