Návraty k pramenům

Ačkoliv adorovaná Shirley Temple tehdy věkově odpovídala malé protagonistce pohádkového muzikálu, byla pro roli Dorotky nakonec vybrána sedmnáctiletá Judy Garland, prý kvůli filmovým písničkám, pro něž se nehodil Shirleyin dětský hlásek. Zazpívala je čistě a zvučně a její dívčí zjev spolu s hereckým talentem ji rázem vynesly mezi nejžádanější hvězdy Hollywoodu. Flemingův Čaroděj ze země Oz, který budil nadšený úžas svými triky, výpravností, choreografií a líbivými melodiemi, má dnes neodolatelné nostalgické kouzlo.

Nájemný zabiják (Forest Whitaker), který se řídí samurajským kodexem. Mistrovské dílo Jima Jarmusche, ve kterém jdou ruku v ruce akce s meditací a který střílí nejen náboji, ale i životními moudry. Někdy se smrtelně vážnou tváří, jindy s nepatrným, ale o to účelnějším ironickým úsměvem v koutku úst.

Letos devadesátiletý filmový historik Ulrich Gregor a jeho žena Erika v dokumentu ozřejmují, proč artové kino, v němž divákům představili přes 16 tisíc filmů, pojmenovali Arsenal a co podle jejich představ vyjadřuje název významné nezávislé sekce Forum, kterou v rámci Berlinale založili a po třicet let určovali její program. Portrétní dokument je zároveň vzrušující výpravou do historie filmu i společenského vývoje v NSR a Evropě.

„Znuděná panička, manžel si ji vzal pro reklamu, a pitomý kluk, kterému lichotí, že chodí se Švýcarkou.“ Slova vyšetřovatele Tůmy by seděla spíš na evropské melodrama, ve skutečnosti zazní v československé detektivce. Dvojice kriminalistů, padělané léky, exkluzivní prostředí karlovarského hotelu a Oldřich Nový v roli stárnoucího ředitele Krause.

Ve svém nejnovějším snímku hledá jeden z největších filmových fanoušků a zároveň znalců dějin kinematografie mezi filmaři Alexandre O. Philippe (78/52 nebo Paměť – zrod Vetřelce) odpověď na otázku, do jaké míry navazuje ve svém mysterií opředeném díle nejoriginálnější autor současnosti David Lynch na fundamentální klenot americké filmové produkce Čaroděje ze země Oz.

Marty McFly, doktor, Einstein a proudový kondenzátor. Kultovní cesta časem Roberta Zemeckise vypráví o synovi, který v minulosti oslní svou budoucí matku natolik, že tím ohrozí vlastní existenci. Akční jízda je plná nezapomenutelných hlášek a porušování pravidel kauzality. Usadit se, připoutat, je tu Návrat do budoucnosti.

V dokumentu, stylem výpovědi odkazujícím k reflexivní lyrice, se prostřednictvím rázovitých obyvatel odlehlých končin slovenského venkova přemítá o stáří, samotě, chudobě a tíži životního údělu, zároveň však také o nezdolnosti člověka a autentickém bytí, odolávajícím civilizačním tlakům.

Myrtle Gordon je hereckou hvězdou Broadwaye. Premiéra nové hry klepe na dveře, tragická událost však posune herečku na samý okraj hluboké existenciální krize. Dosud nebyl natočen snímek, který by komplexněji zobrazil způsob, jakým herec či herečka prožívají svou práci v absolutním pohlcení hraničícím se sebezničením. Nepopsatelně intenzivní zážitek od krále nezávislého filmu Johna Cassavetese.

Neopominutelné klasice žánru hudebních dokumentů se dostalo digitálního zrestaurování, které si poprvé užili diváci nedávného festivalu v Cannes. Unikátní záznam (sedm 35mm kamer) posledního koncertu kultovního rockového uskupení The Band z roku 1976, doplněný autentickým svědectvím o životě v rokenrolovém tempu, natočil fenomenální režisér a milovník hudby Martin Scorsese.

Němý snímek Rudolfa Měšťáka Pražský kat, vycházející ze stejnojmenné předlohy spisovatele Josefa Svátka, vypráví v historických kulisách příběh lásky, zrady a odplaty. Projekci restaurované a podle původních viráží a tónování barvené 35mm kopie doprovodí ansámbl muzikologa a skladatele Vlastislava Matouška.

Bejrút, 1977. První roky libanonské občanské války. Šíitský muž (Haitham El Amine) a křesťanská žena (Nadine Acoury) se pokoušejí naposledy setkat před jejím útěkem do USA. Korupce, chudoba, krize odpadů, sektářství – to je Bejrút, jak ho vidí zesnulý mistr Borhane Alaouié; zraněná, hroutící se metropole, která se nijak neliší od dnešního Bejrútu.

Láskyplné zobrazení srážky dvou udýchaných gigantů. Jean-Luc Godard a íránský filmař a literární osobnost Ebráhím Golestán si na dálku vyměňují citace a kryptické teze. V rozhovoru, který se měl odehrát dávno v minulém století, nemůže dojít na témata menší, než je lidstvo, čas, umění a smrt.

Jak filmový jazyk přispívá k šíření genderové nerovnosti? Komu je přisuzována aktivní vypravěčská pozice, a kdo je naopak pasivním objektem diváckého pohledu? Nina Menkes oprašuje zásadní teze feministické filmové teorie a nekompromisně obnažuje neviditelné mechanismy, které jsou součástí narativní kinematografie.

Love story, road movie, gansterka a pohádka. Zdánlivě nesourodá směs, přesto nesmírně lákavá. Vše začíná ve chvíli, kdy Lula (Laura Dern) čeká před věznicí na svého vyvoleného Sailora (Nicolas Cage) a podává mu bundu z hadí kůže. Lulina matka Sailora nesnáší, o to víc je ale dvojice rozhodnuta zůstat spolu a utéct co nejdál. Kultovní snímek Davida Lynche, ve kterém Elvis Presley potkává Čaroděje ze země Oz.

Intelektuálně náročný film se etabloval v 60. letech a nebyl to zdaleka pouze Godard, komu už nešlo o dobrodružný příběh, ale o dobrodružství přemýšlení. Jirešův Žert mezi takové filmy patří; bez divákova neustálého zvažování, jaké podněty vyvolávají hrdinovo asociativní řetězení vzpomínek a proč se beze švů prolínají útržky minulých a přítomných situací, by mnoho významných souvislostí zůstalo neodhaleno.