První dáma karlovarského festivalu, první dáma české filmové kritiky, první dáma českého filmu, všechna tato označení se objevovala napříč sdělovacími prostředky bezprostředně po smutném desátém dnu letošního března, kdy paní doktorka Eva Zaoralová zemřela. Dáma ve všech uvedených smyslech a mnoha dalších. S vrozenou skromností a podezřívavým vztahem k nabubřelosti všeho druhu by sama zřejmě absolutní charakteristiky toho druhu razantně odmítla, ovšem ti, kteří paní doktorku znali, věděli, koho se tato označení snaží definovat. Mimořádně vzdělanou ženu s imponujícím rozhledem do řady oblastí občanského konání, především kultury a politiky. Milovnici filmu, která se uměla nechat unést sílou kinematografického zážitku ve dvaceti stejně jako o šedesát let později. Charismatickou glosátorku mnohdy pošetilého lidského snažení, nešetřící ironií, ale ani soucitem. Hlavu dramaturgického týmu karlovarského festivalu, náročnou na sebe stejně jako na ostatní. Jednu z nejinspirativnějších osobností, které jsem v životě potkal. 

V letech 1968–2020 (ano, více než padesát let) se aktivně podílela na chodu legendárního odborného časopisu Film a doba, jeho rozkvětu, přežití, návratu mezi respektovaná periodika. V letech 1994–2010 si k novinařině přibrala rozsáhlou agendu umělecké ředitelky MFF Karlovy Vary, který společně s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou pomohla přivést mezi nejrespektovanější události svého druhu na starém kontinentu. Dalších deset let coby umělecká poradkyně dodávala silou své osobnosti klid na práci nám všem, kteří jsme k ní léta vzhlíželi a považovali si za výjimečnou čest moci s ní vášnivě diskutovat o filmech a jiných důležitých věcech.  

„…Vševědoucí Bůh, ten ví všechno. Kdy se narodíš, kdy umřeš a co já vím. Nevím, k čemu je, ale k něčemu být musí. Jinak by bylo všechno zbytečné. Dokonce i hvězdy…“ říká Blázen v Silnici Federica Felliniho, ve filmu, který paní doktorku provázel celý život jako milovaná ukázka absolutního sepětí neokázalého lidství a vrcholného uměleckého pohledu na svět kolem nás. Filmu, jehož speciální projekcí připomeneme, co pro nás paní doktorka Eva Zaoralová znamenala a vždy znamenat bude.

Karel Och