V letech 1950–1981 napsal a realizoval hudbu k udivujícímu počtu zhruba sto padesáti celovečerních filmů. K tomu je pak ještě potřeba přičíst další stovky krátkých filmů a televizní tvorbu. Důležitější však je, že si Zdeňka Lišku nepřipomínáme kvůli kvantitě. Jeho hudba byla v mnohém přelomová, zvláště v šedesátých letech a několika přiléhajících rocích.

Zdeněk Liška si vybudoval pozici spoluautora, který dokáže uvažovat nejen o hudbě, ale i o komplexním zvuku filmu. Ba co víc, má uvažování dramaturga a promýšlí celkové gesto snímku. U verneovské adaptace Vynález zkázy (1958, r. Karel Zeman) nejenže využil tehdy tak nové elektroakustické zvuky, ale navrhl také režisérovi jiný, svižnější střih filmu. Zeman porozuměl kvalitě návrhu a přijal. Vynález zkázy se pak stal nejexportovanějším československým snímkem.

Dokázal vyprávět různé příběhy skrze různé hudební žánry. Byl symfonikem, měl silný vztah k městské lidové muzice a k dechovce, v šedesátých letech ozvučil historické filmy, komedie i snímky pro děti. V roce 1963 vytvořil hudbu pro sci-fi režiséra Jindřicha Poláka Ikarie XB-1. Je mimořádně významná: lze tu shledat jeden z velkých počátků elektronické hudby u nás. Hledání jazyka elektronické hudby patřilo k Liškově pověstné chuti usilovat o něco nového: pro soudní drama Obžalovaný (1964) přinesl do nahrávacího studia partituru pro psací stroje.

Šedesátá léta byla silnou epochou pro československou kinematografii. Lišku si získali pro opakovanou spolupráci silní tvůrci, navzájem velmi různí: surrealista Jan Švankmajer i animátorka Hermína Týrlová. František Vláčil dal Liškovi velký prostor v historických freskách Marketa Lazarová a Údolí včel. S režisérskou dvojicí Ján Kadár a Elmar Klos pracoval skladatel i na dramatu Obchod na korze (1965), oceněném Oscarem jako nejlepší zahraniční film.

Pro sarkastický horor z let nacismu Spalovač mrtvol (1968) vytvořil Liška pro režiséra Juraje Herze pověstně sladkou, paradoxně půvabnou hudbu. Kdo chce slyšet Lišku jako symfonika, který má navíc silný cit pro zapojení vokálů beze slov, ať se na našem festivalu vrátí k jednomu z vrcholných děl Věry Chytilové a kameramana Jaroslava Kučery Ovoce stromů rajských jíme (1969).

Pavel Klusák